Porucha tělesného obrazu, je stav, kdy člověk trvale zkresluje své vlastní tělo – vidí ho jinak, než jaké je ve skutečnosti. Also known as distorted body image, it není jen otázka vzhledu, ale hlubokého emocionálního a mentálního napětí, které může vést k vyhoření, úzkosti nebo jídelním poruchám. Může se projevovat tím, že se díváte do zrcadla a vidíte něco, co ostatní vůbec nevidí – příliš velké boky, příliš tlusté stehna, příliš slabé ruce. A přitom vaše tělo může být zcela zdravé. Tento rozdíl mezi skutečností a vnímáním je ten, co dělá poruchu tělesného obrazu tak náročnou – nejde o to, že byste se „neměli“ cítit špatně. Jde o to, že váš mozek prostě nevidí tělo správně.
Sebevědomí, je klíčovým faktorem, který se s poruchou tělesného obrazu těsně proplétá. Lidé s touto poruchou často mají nízké sebevědomí, ale ne proto, že by byli „špatní“ nebo „neúspěšní“. Naopak – často jsou výborní, pracovití, odpovědní. Jenže jejich hodnota se příliš silně váže k vzhledu. A když se tělo nezdá dokonalé, cítí se hodnotní jen částečně. Tady se spojuje s anorexii, kde se tělesná image zkresluje do extrému – člověk se považuje za obézní, i když je podvážný. Nebo s bulimií, kde se po jídle cítíte vinený, jako byste něco zneužili, i když jste jeli normálně. Obě tyto poruchy nejsou jen o jídle. Jsou o tom, jak si člověk říká, že je v pořádku – nebo že ne.
Nejde o to, abyste se „přestali dívat do zrcadla“. Nejde ani o to, abyste se naučili „mít radost z těla“. To je příliš jednoduché. Jde o to, abyste začali rozlišovat, co je vaše vlastní zkušenost a co je vnitřní hlas, který vás kritizuje – ten, který vás učil, že jste „příliš těžký“, „příliš slabý“, „nedokonalý“. A ten hlas není vaším. Vznikl z médií, z rodičů, z školy, z přátel, z těch, kdo vás kdysi řekli: „Tak to vypadáš?“
V těchto článcích najdete praktické návody, jak se k tomuto hlasu postavit – od pracovních listů, které pomáhají rozpoznat zkreslení, přes tělově orientované metody, které učí tělo znovu cítit, až po terapeutické přístupy, které pomáhají obnovit vztah k vlastnímu tělu bez soudu. Nejde o to, abyste se stali „krásnějšími“. Jde o to, abyste se konečně přestali cítit jako cizí vlastnímu tělu.
Tělesná dysmorfofobie je vážná duševní porucha, při které lidé vnímají neexistující nebo nepatrné vady ve svém vzhledu. Nejúčinnější léčba je kombinace KBT a SSRI, ale v ČR je pomáhat obtížné. Zjistěte, co funguje, a kde najít pomoc.
Pokračovat ve čtení...