Skupinová vs. individuální terapie pro PTSD: Co zvolit a kdy

PTSD není jen „něco, co ti zůstalo po špatném zážitku“. Je to komplexní duševní reakce, která může zničit tvůj vztah k sobě, k druhým i k celému světu. Pokud jsi prožil traumatu - ať už jde o násilí, nehodu, ztrátu nebo dlouhodobý stres - potřebuješ léčbu, která skutečně funguje. Ale co vybrat: individuální terapii nebo skupinovou? Mnoho lidí si tuto otázku klade, když se poprvé obrátí na terapeuta. A odpověď není jednoduchá. Neexistuje „správná volba pro všechny“. Ale existují jasná kritéria, která ti pomohou rozhodnout, co je pro tebe v daném okamžiku nejlepší cesta.

Individuální terapie: Když potřebuješ bezpečný prostor pro sebe

Individuální terapie je jako klíč od dveří, které jsi dlouho zavřel. Tady nemáš publikum. Nemáš srovnávání. Máš jen tebe a terapeuta. A ten má celou pozornost jen na tebe. To je výhoda, kterou skupinová terapie prostě nemůže nabídnout. Pokud máš vysokou úroveň úzkosti, časté panické ataky, dissociaci nebo sebeublížení, individuální terapie je tvoje první volba. V České republice je to i nejčastější první krok - a má to dobrý důvod.

Podle odborníků z MH Consulting (2021) je první fáze léčby PTSD stabilizace. A to znamená naučit se, jak se uklidnit, když tě něco zasáhne. Jak zastavit příval vzpomínek. Jak se znovu spojit se svým tělem. Toto se děje nejlépe v klidu, bez tlaku, bez toho, že bys musel vysvětlovat svůj strach ostatním. Individuální terapie umožňuje terapeutovi přizpůsobit tempo práce přesně tvým potřebám. Pokud se ti v sezení zlomí hlas, můžeš zastavit. Pokud se ti rozpláčeš, můžeš zůstat. Tady není nikdo, kdo by tě mohl srovnávat nebo posoudit.

Veřejné údaje ukazují, že v ČR jen 32 % terapeutů má certifikaci v trauma-fokusované kognitivně-behaviorální terapii (TF-CBT). To znamená, že když hledáš terapeuta, měl bys se zaměřit na jeho specializaci. Ne každý terapeut je připraven pracovat s PTSD. A když už začneš, průměrně potřebuješ 20 individuálních sezení, než budeš připraven na další krok. To je důležité. Nenech se přesvědčit, že „stačí pár sezení“. PTSD není nádor, který se vyřeší rychle. Je to hluboká zranění, která vyžadují čas, trpělivost a bezpečnost.

Skupinová terapie: Když potřebuješ vědět, že nejsi sám

Skupinová terapie není „terapie pro lidi, kteří nemají co dělat“. Je to úplně jiný přístup. Tady se stáváš součástí skupiny lidí, kteří prožili něco podobného. A tohle je mocná věc. Když někdo řekne: „Já taky jsem se cítil, že to nebylo reálné“, a ty si řekneš: „To jsem já.“ - to je moment, který nemůžeš zkopírovat v individuální terapii.

Podle psychoterapeuta Yaloma, kterého citují odborníci i v ČR, skupinová terapie funguje nejlépe, když máš problémy ve vztazích. Pokud se ti těžko věří, že by ti někdo mohl pomoci, pokud se cítíš jako „černá ovce“ nebo pokud ti někdo říká: „To jsi si vymyslel“, pak skupinová terapie může být přelomová. Tady se naučíš, že tvé reakce nejsou šílenství. Jsou to normální reakce na extrémní situaci. A tohle pochopení může změnit tvoje životní přesvědčení navždy.

Ve skupině se také naučíš, jak reagovat na jiné. Když se někdo v skupině rozzlobí, když někdo pláče, když někdo odmítá mluvit - ty se učíš, jak se chovat, jak se připojit, jak se vzdálit. To je přímo to, co PTSD zničilo: schopnost být v kontaktu s druhými. A to je důvod, proč programy jako HOPE pro ženy po domácím násilí fungují. Tady nejde jen o to, co ti někdo řekne. Jde o to, co ti někdo ukáže tím, jak žije.

Ale varování: skupinová terapie není pro každého. Pokud jsi v akutní fázi, pokud máš silnou dissociaci nebo neumíš se udržet v těle, můžeš být v nevhodné skupině ztracen. A tohle se stává. Podle recenzí na Google Maps se některé skupiny nevyhýbají příliš rychlému zpracování traumatu. A to může vést k retraumatizaci. Proto je kritické, aby skupinová terapie pro PTSD měla dvě osoby: terapeuta a asistenta. A aby byla připravena na akutní reakce. V ČR je průměrná velikost skupiny 6-10 lidí, ale pro skutečnou dynamiku je potřeba minimálně 8. Pokud je skupina malá, efektivita klesá.

Když se obě formy spojí: Nejúčinnější přístup

Nejlepší výsledky nemají ti, kdo vybrali jen jednu cestu. Mají ti, kdo začali individuálně a poté přešli do skupiny. Podle průzkumu Adicare (2023) 68 % klientů s PTSD uvádí, že kombinace obou formátů byla pro ně nejúčinnější. To není náhoda. Je to logické.

Nejprve se naučíš, jak se uklidnit. Jak se neztratit ve vzpomínkách. Jak se znovu spojit se svým tělem. To je individuální terapie. Pak, až jsi stabilizovaný, přijdeš do skupiny. A tam vidíš, že jsi nejeden. Že tvé bolesti nejsou „špatné“. Že existují lidé, kteří tě pochopí bez vysvětlování. A tohle je ten moment, kdy se začíná opravdu uzdravovat.

Nový trend v ČR je program „Skupina +“, který zavedlo Centrum Adicare v roce 2023. Kombinuje dvě individuální sezení měsíčně s týdenní skupinovou terapií. Toto je ideální model pro lidi, kteří potřebují i osobní podporu, ale už chtějí vstoupit do společenství. ISTSS v roce 2023 schválila i internetovou terapii jako doplněk - s účinností 65 % u PTSD. To znamená, že pokud nemáš možnost chodit na sezení, můžeš mít terapii i online. Ale jen jako doplněk. Nikdy jako náhradu.

Kdo by neměl volit skupinovou terapii?

Ne každý je pro skupinovou terapii připraven. Pokud máš:

• silnou dissociaci (často se cítíš „venku“ z těla)
• časté sebeublížení nebo sebevražedné myšlenky
• vysokou úroveň úzkosti, která tě přinutí vypnout ve skupině
• nerozumíš, proč bys měl mluvit o svém traumatu před cizími lidmi

…pak skupinová terapie může být škodlivá. To není závada. To je jen znamení, že ještě nejsi připraven. A to je v pořádku. Mnoho lidí, kteří dříve skupinovou terapii zkusili a skončili v nemocnici, se poté vrátili k individuální terapii - a až po roce se vrátili do skupiny. A tohle je úplně normální cesta.

Cenový rozdíl: Co platíš a proč

Individuální sezení v Praze stojí průměrně 1500-2500 Kč. To je mnoho. Ale většina skupinových terapií stojí 500-800 Kč za sezení. Proč? Protože terapeut pracuje s více lidmi najednou. To je výhoda - ale také riziko. Pokud je skupina velká a terapeut nezkušený, můžeš dostat jen „povrchovou“ péči.

Veřejné pojištění v ČR pokrývá jen 60 % nákladů na skupinovou terapii pro občanskou populaci. A to jen pokud je terapie provedena pod standardizovaným protokolem. V roce 2024 by měl být v ČR zaveden standard pro skupinovou terapii PTSD - což by mělo zvýšit přístupnost. Ale zatím je to stále většinou soukromá služba.

Co dělat teď?

Nejprve se podívej na sebe. Co ti v tuto chvíli chybí nejvíc?

• Pokud potřebuješ bezpečnost, klid, prostor - začni individuální terapií.
• Pokud se cítíš osamělý, jako by ti nikdo nerozuměl - zvaž skupinovou terapii, ale až po 3-6 měsících individuální práce.
• Pokud jsi už nějaký čas v terapii a cítíš, že bys potřeboval „něco víc“ - zkus kombinovaný přístup.

Nejde o to, která forma je „lepší“. Jde o to, která ti v danou chvíli pomůže žít lépe. A to je ten cíl. Ne zotavení. Ne „vyléčení“. Ale žít znovu - s klidem, s důvěrou, s přítomností.