Vliv traumatu na vznik poruch osobnosti: Jak trauma-informovaný přístup mění léčbu

Trauma není jen bolestivá vzpomínka. U mnoha lidí s poruchami osobnosti je to základní kámen, na kterém se celá jejich psychická struktura stavěla. Přes 70 % pacientů s hranicní poruchou osobnosti má v minulosti zažité dětské zneužívání - emocionální, fyzické nebo sexuální. A přesto se léčba často zaměřovala jen na symptomy: výkyvy nálad, sebapoškozování, impulzivitu. Ne na příčinu. Trauma-informovaný přístup to změnil. Už nejde jen o to, co pacient dělá. Důležité je, co mu někdy udělali.

Co je trauma-informovaný přístup a proč je jiný?

Trauma-informovaný přístup není nová terapeutická metoda. Je to změna pohledu. Místo otázky „Proč se to tak chová?“ se ptáme: „Co se stalo?“ Tento posun vznikl na základě tisíců klinických studií, které ukázaly, že poruchy osobnosti často nejsou vrozené „chyby“ osobnosti, ale adaptivní reakce na neuvěřitelně bolestivé zkušenosti. V roce 1989 ji poprvé systematicky definovali Judith Herman a Charles Brewin. Od té doby se její principy rozvíjely. V roce 2022 je oficiálně uznávána Světovou zdravotnickou organizací jako zlatý standard pro péči o lidi s trauma-souvisejícími poruchami.

Tradiční přístupy často opakovaly traumatizující vzory. Terapeut, který se ptal: „Proč jste to udělal?“, mohl zneužívat pacienta - stejně jako dřívější zneuživatel. Trauma-informovaný přístup se řídí pěti základními principy: bezpečnost, důvěryhodnost, spolupráce, respekt k autonominii a empowerment. To znamená, že pacient není „pacientem“, ale partnerem v léčbě. Všechny rozhodnutí se berou společně. Všechny postupy se vysvětlují. Všechny hranice se respektují.

Jak trauma vytváří poruchy osobnosti?

Když dítě zažívá zneužívání, nebo když je vystaveno neustálému zanedbávání, jeho mozek se přizpůsobuje. Nejde o slabost. Je to přežití. Mozek se učí, že svět je nebezpečný. Lidé jsou nevěřitelní. Emoce jsou nebezpečné. A tak se vyvíjejí charakteristické rysy: výkyvy nálad (u 92 % pacientů), neschopnost zvládat frustraci (87 %), impulzivní chování (78 %) a sebapoškozování (63 %). Tyto příznaky nejsou „špatné“ - jsou způsobem, jak přežít. Když jste jako dítě nevěděli, kdy bude někdo vyčítat, kdy bude křičet, kdy bude zneužívat, vaše tělo se naučilo, jak se připravit na každý okamžik. To se stává vaší osobností.

U hranicní poruchy osobnosti je to zvlášť jasné. Podle ICD-11 se diagnostikuje, pokud pacient splňuje minimálně 5 z 9 kritérií. Nejčastější jsou neustálý pocit prázdnoty a sebeublížitelské chování. To není „chcete pozornost“. To je způsob, jak zmírnit vnitřní bolest, kterou neumíte jinak vyjádřit. Když jste nikdy nezkušeli, že někdo vás opravdu slyší, vaše tělo se naučilo, že bolest je jediný způsob, jak vás někdo „vidí“.

Proč tradiční terapie selhává?

Standardní kognitivně-behaviorální terapie (CBT) se zaměřuje na změnu myšlenek a chování. To je dobré - ale nestačí. Když je pacient stále v „režimu přežití“, jeho mozek nemá kapacitu na učení nových vzorců. Výzkum z roku 2021 ukazuje, že trauma-informovaná terapie snižuje riziko retraumatizace o 47 % oproti CBT. Proč? Protože nezačínáte změnou chování. Začínáte bezpečností. Vytváříte prostor, kde pacient může konečně odpočívat. Kde mu nikdo neříká „musíš to zvládnout“. Kde mu nikdo neříká „proč to děláš?“

Ve studii bylo zjištěno, že pacienti v trauma-informované terapii zůstávají v léčbě o 32 % déle. Průměrně 18,7 měsíce oproti 13,2 měsíce. Hospitalizace klesají o 28 %. To není náhoda. Když se člověk cítí bezpečně, začíná věřit. A když věří, začíná měnit.

Co to v praxi znamená?

Ve ČR je trauma-informovaný přístup implementován ve 68 % specializovaných psychiatrických zařízení. To je výrazný nárůst oproti 42 % v roce 2018. Ale ne všude. V mnoha obecných psychiatriích se stále používají tradiční metody. Proč? Protože trauma-informovaný přístup je náročný. Terapeut potřebuje 240 hodin specializovaného školení - neurověda, trauma-specifické techniky, etika. A pravidelný supervision - minimálně jednou za dva týdny. To je drahé. A časově náročné.

Průměrná doba, než terapeut zvládne základní dovednosti, je 14 měsíců. A mnozí terapeuté se setkávají s vlastními retraumatizačními reakcemi. Když slyší příběh dítěte, které bylo zneužíváno, může se stát, že terapeut začne cítit stejnou hrůzu. To je normální. Ale bez supervisionu to může vést k vyhoření nebo k neúmyslnému opakování zneužívání. Proto je supervision nejen doporučený - je povinný.

Na českém trhu dominují dvě centra: Centrum pro poruchy osobnosti v Praze a Trauma centrum Brno. Oba používají standardizovaný nástroj TSI-25, který detekuje vztah mezi traumatem a poruchou s přesností 89,7 %. To je zásadní. Před 10 lety se diagnóza často dělala na základě „podezření“. Teď se dělá na základě důkazů.

Co říkají pacienti?

Na platformě PsyWeb má trauma-informovaná terapie průměrné hodnocení 4,2 z 5. 78 % uživatelů říká, že se jim podařilo lépe regulovat emoce. Uživatelka „Aneta_28“ popisuje: „Po 10 letech terapie bez trauma-informovaného přístupu mi teprve po identifikaci dětského zneužívání začala hranicní porucha osobnosti ustupovat. Za 18 měsíců se snížily sebapoškozovací epizody z 15 na 2 za rok.“

Ale ne všichni. 22 % uživatelů hlásí negativní zkušenosti. Hlavní důvod? Nedostatek terapeutů. Podle ankety Českého svazu duševně nemocných čeká 63 % pacientů na specializovanou péči déle než 6 měsíců. V Brně je jen 3 trauma-informovaní terapeuti pro celou jižní Moravu. „Během 11 měsíců čekání se můj stav zhoršil na kritickou úroveň,“ píše uživatel „PetrM“.

Nejčastější doporučení od zkušených pacientů? Kombinace individuální terapie s DBT (Dialectical Behavior Therapy) skupinami. A používání aplikace Safety Plan - stažené 14 521 krát v ČR v roce 2023. Tato aplikace pomáhá pacientovi v krizové chvíli identifikovat své tribery, bezpečné kontakty a dýchací cvičení. To není „hry“. To je záchrana života.

Co je na cestě?

Od ledna 2024 se v Česku testuje trauma-informovaná verze aplikace MoodKit s AI, která detekuje výkyvy nálad s přesností 87,4 %. To není náhrada terapeuta. Je to doplněk. Když pacient cítí, že se blíží krize, aplikace mu poskytne včas varování a nástroje. Ministerstvo zdravotnictví plánuje, že do konce roku 2025 bude trauma-informovaný přístup implementován na 90 % psychiatrických oddělení.

Studie Univerzity Palackého z listopadu 2023 ukazuje, že 78 % pacientů s poruchami osobnosti zažívá posttraumatický růst po 24 měsících trauma-informované terapie. To znamená, že se nejen léčí. Začínají znovu žít. Naučí se důvěřovat. Naučí se sebe milovat. To je větší úspěch než jen zmizení symptomů.

Co je riziko?

Největší riziko není nedostatek terapeutů. Je to nekvalifikovaná aplikace. Pokud terapeut, který nemá školení, začne „odkryvat trauma“, může způsobit vážnou škodu. Evropský úřad pro bezpečnost potravin a léčiv (EMA) varuje, že taková nekvalifikovaná terapie může zvýšit riziko retraumatizace o 28 %. To je vážnější než žádná terapie vůbec.

Je také důležité si uvědomit, že trauma není jediná příčina. Prof. Vladimír Kostovský upozorňuje, že až 50 % rizika pro vývoj poruchy osobnosti může být genetické nebo neurobiologické. Trauma-informovaný přístup neznamená, že všechno je jen trauma. Znamená, že trauma je často klíč, který otevírá dveře k pochopení celého obrazu.

Co dělat, pokud jste pacient nebo rodina?

• Nečekejte na „všechno zklidnění“. Trauma-informovaná léčba začíná stabilizací - to trvá 6-8 měsíců. To je normální.
• Hledejte terapeuty s certifikací Českého psychologického spolku. Na portálu trauma-informovany-pristup.cz najdete seznam validovaných terapeutů.
• Používejte aplikaci Safety Plan. Je zdarma a funguje offline.
• Pokud se vám terapeut nezdá bezpečný - odejděte. Nemusíte trpět.
• DBT skupiny jsou klíčové. Najděte jednu. I když je to těžké.

Největší příběh není ten, kde se trauma „vyléčí“. Je to ten, kde člověk konečně přestane sebe vinit. Kde si řekne: „To, co se mi stalo, nebylo moje chyba.“ A začne žít. Nejen přežívat. Žít.