Porucha osobnosti: Co to je, jak se projevuje a co vám terapie může pomoci

Co když se vám zdá, že vztahy vždycky končí stejně? Nebo že se cítíte buď příliš napjatě, nebo úplně prázdně – a nevíte, proč? Porucha osobnosti, je to trvalý, způsob, jakým člověk vnímá sebe, druhé a svět, který způsobuje trvalé potíže v životě. Also known as trvalé poruchy osobnostního fungování, it se neobjeví najednou – vzniká postupně, často jako reakce na dětská traumata, nedostatek bezpečí nebo opakované nepochopení. Nejde o to, že jste "špatný člověk". Jde o to, že vaše mozek a emoční systém se naučily přežít ve světě, který vám nebyl bezpečný. A teď, když už jste dospělí, tyto staré vzory vám překážejí v tom, aby jste se cítili skutečně živí, přijatí nebo spojení.

Tyto vzory se projevují různě: někdo má neustálý strach, že ho opustí, a proto se drží za všechno – i když to znamená ztrátu sebe sama. Někdo se chová jako by měl všechno pod kontrolou, protože když přestane kontrolovat, cítí se, že se rozpadne. Jiní se vzdalují, protože každá blízkost působí jako hrozba. Hranice, jsou to psychologické limity, které nám říkají, co je naše, a co není – a jak se chránit před přílišným vnikáním nebo opuštěním. Lidé s poruchou osobnosti často nemají jasné hranice – buď je příliš měkké, nebo příliš tvrdé. A právě proto se cítí tak unavení, zmatení nebo opuštění.

Terapie není o tom, aby vás "napravila". Je o tom, aby vám pomohla pochopit, proč jste se naučili takto přežívat. Když konečně vidíte, že vaše chování není náhoda, ale reakce na staré bolesti, začínáte mít sílu to změnit. Emoční odolnost, není o tom, aby jste neplakali nebo neboleli – je o tom, aby jste se dokázali vrátit zpět, i když vás něco zasáhne. Naučíte se rozpoznávat své pocity, nezakládat je na úniku, nebo kontrole, ale na přijetí. A to je první krok k tomu, abyste mohli mít vztahy, které vás nevyčerpávají, ale naplňují.

V těchto článcích najdete praktické informace o tom, jak terapie funguje v praxi – od tělově orientovaných metod, které pomáhají uvolnit zachycenou bolest, přes kognitivně-behaviorální techniky, které přerušují škodlivé myšlenkové smyčky, až po to, jak se dítě a dospělý mohou v terapii naučit vytvářet bezpečné vztahy. Není to o tom, aby jste se stali někým jiným. Je to o tom, aby jste se mohli znovu setkat s tím, kdo jste ve skutečnosti – když už nejste v režimu přežití.