Dialektická behaviorální terapie pro bulimii a přejídání: Jak regulovat emoce a přerušit cyklus přejídání

Dialektická behaviorální terapie (DBT) není jen další forma psychoterapie. Je to systém, který přímo řeší to, co většina lidí s bulimií nervosa nebo psychogenním přejídáním zažívá: emoční přetížení. Když se někdo vysměje, zklame, nebo si jen pomyslí, že je „příliš tlustý“, může to vyvolat vlnu strachu, hanby nebo zoufalství - a následně přejídání. Nebo zvracení. Nebo laxativy. DBT neříká: „Nehladi“ - říká: „Co děláš, když se cítíš takhle?“ A pak ti ukáže, jak to změnit.

Proč emoce jsou jádrem bulimie

Nemusíte být „psychicky nestálý“, abyste měli bulimii. Ale musíte být citlivý na emoce. Většina lidí s bulimií nervosa nebo přejídáním nejde do kuchyně proto, že mají hlad. Jdou tam proto, že se cítí příliš. Příliš zlostní. Příliš samotní. Příliš vinní. Příliš zoufalí. Přejídání není chyba - je to mechanismus, který funguje. Krátkodobě. Dokud se neobjeví další emoce, které musíte zastavit. A tak se cyklus opakuje.

Marsha Linehanová, psycholožka z USA, to v 90. letech nazvala „emoční dysregulací“. U pacientů s hraniční poruchou osobnosti to bylo jasné. Ale později se ukázalo, že to platí i pro mnoho lidí s bulimií, kteří nemají poruchu osobnosti. Přejídání je zde jako útěcha. Stejně jako sebepoškozování u těch, kteří se řízají. Jen místo krve - jídlo.

Čtyři pilíře DBT, které změní váš vztah k jídlu

DBT není jen o tom, „jak přestat přejídat“. Je to o tom, jak se naučit žít s tím, co cítíte. A to funguje na čtyřech základních dovednostech:

• Mindfulness - uvědomování si přítomnosti. Nejen, že se naučíte pozorovat své emoce, ale i své tělo. Když se cítíte „nemocně z jídla“, je to skutečně fyzický stav? Nebo jen strach, že jste „příliš“? Mindfulness vám pomáhá rozlišit.
• Tolerance frustrace - ne každá emoce vyžaduje řešení. Někdy stačí jen vydržet. DBT učí, jak přežít 10 minut, když se cítíte, že musíte jíst. Bez zvracení. Bez laxativ. Bez sebeobživování.
• Regulace emocí - to je jádro. Učíte se identifikovat emoce („To není hlad - to je zlost, že mě můj šéf zneužil“), snižovat jejich intenzitu (např. chůze, kreslení, zvuky), a zvyšovat pozitivní pocity (např. přátelství, pohyb, hudba).
• Interpersonální efektivita - když se cítíte zanedbávaní, často se přejídáte, abyste „něco získali“. DBT vás učí, jak říct „ne“, jak požádat o pomoc, a jak nechat lidi vědět, co potřebujete - bez hry na oběť.

Tyto dovednosti se nezískají přes noc. Ale v praxi fungují. V jedné studii z FN Brno (2021) žena s 5letou bulimií a hraniční poruchou osobnosti snížila přejídací epizody z 14 na 2 týdně. A přestala vyvolávat zvracení. Ne proto, že jí někdo řekl „nepřejídej“. Protože se naučila, co dělat, když se cítí špatně.

DBT vs. tradiční kognitivně behaviorální terapie (KBT)

KBT je zlatý standard pro léčbu bulimie. A má pravdu - funguje. Ale jen pro některé. KBT se zaměřuje na myšlenky: „Proč jsem to snědl?“, „Co si o tom myslím?“, „Jak to můžu změnit?“

DBT jde dál. Když se někdo cítí příliš, jeho myšlenky se zhroutí. KBT ho pak učí, jak přemýšlet lépe. DBT ho učí, jak přežít, dokud se myšlenky nezklidní. KBT je jako výuka, jak správně plavat. DBT je jako výuka, jak neutopit se, když vás vlna zasáhne.

Studie z Univerzity Karlovy (2022) ukázala: u pacientů s komorbidní poruchou osobnosti byla DBT o 20 % účinnější než KBT. Ale u těch, kteří nemají žádné další poruchy, KBT stále funguje lépe. To znamená: DBT není „lepší“, ale jiná. A pro některé je to jediná cesta ven.

Kdo je pro DBT ideální pacient?

DBT není pro každého. Je to náročná terapie - a vyžaduje závazek. Ideální pacient:

• Má časté přejídací epizody (minimálně 2 týdně po dobu 6 měsíců)
• Často se cítí přetíženě emocionálně - zlost, zoufalství, strach, hanba
• Má problémy s vztahy - často se cítí opuštěn, nechápán, nebo „příliš“
• Už zkoušel(a) KBT, ale selhala - nebo se přerušila
• Je ochoten(a) pracovat na domácích úkolech - denně, 10-20 minut

Pokud jste jen „trochu přejídáte“ a nemáte žádné emocionální potíže - DBT vám nebude přinášet výraznou výhodu. Ale pokud se cítíte, že vaše emoce vás „přetížily“ a jídlo je jediná věc, která vás zklidní - pak je to pro vás cesta, kterou stojí za to zkusit.

Jak probíhá DBT v praxi?

Standardní program trvá 6-12 měsíců. Každý týden:

• Individuální sezení (60-90 minut) - s terapeutem, který vás učí aplikovat dovednosti na vaši konkrétní situaci.
• Skupinová sezení (2 hodiny) - učíte se dovednosti s jinými lidmi, kteří prožívají podobné věci. Není to „skupina podpory“. Je to „trénink dovedností“.
• Terapeutická telefonní podpora - když se cítíte, že musíte přejídat, můžete zavolat terapeutovi. Ne aby vás přesvědčil, že to neuděláte. Ale aby vás vedl k něčemu jinému - na 5 minut.
• Domácí úkoly - každý den. Zaznamenávání emocí. Používání dovedností. Zápis: „Co jsem cítil(a), když jsem se rozhodl(a) jíst?“

Největší překážkou není cena - ale čas. A odvaha. DBT nevyžaduje, abyste „přestali být emocionální“. Vyžaduje, abyste se naučili žít s tím.

Co říkají lidé, kteří to zkusili?

Na českých fórech, jako je PsyWeb, pacienti s bulimií a komorbidní poruchou osobnosti hodnotí DBT 4,2 z 5 hvězdiček. Proč? Protože se naučili:

• Co dělat, když se cítíte zahozeně - místo toho, abyste se přejedli
• Jak říct „ne“ svému partnerovi, když vás manipuluje - místo toho, abyste se přejedli
• Jak se zamilovat do chůze, hudby, nebo kreslení - místo toho, abyste se přejedli

Jedna žena z Olomouce, 27 let, která prošla 9 měsíci DBT, říká: „Nemusím jíst, abych se cítila v pořádku. Můžu se jen zastavit. A dýchat. A to je první krok k tomu, že jsem znovu vlastním majitelem svého těla.“

Co je zádrhel? Přístupnost a náklady

V České republice je DBT stále zcela zvláštní. Pouze 15 % certifikovaných DBT terapeutů nabízí specializovanou terapii pro poruchy příjmu potravy. Většina jich pracuje v Brně, Praze nebo Ostravě. V Olomouci, kde žiji, není žádný centrum, které by nabízelo DBT pro bulimii.

Cení: Ambulantní sezení stojí 1 200-1 800 Kč. Veřejné zdravotnictví to hraje jen v rámci hospitalizace - tedy pokud jste v nemocnici. To znamená, že většina lidí nemá přístup. Čekací doba je 3-6 měsíců. A to i v centrálních městech.

Je to nespravedlivé. DBT má nejvyšší důkazovou základnu pro komplexní případy. A přesto je nedostupná.

Cesta dopředu: Co se mění v ČR?

V roce 2023 se v Brně spustil pilotní program „DBT-Bulimie Plus“, který spojuje DBT s nutriční a tělesnou terapií. Výsledky jsou slibné: 65 % redukce přejídacích epizod po 6 měsících - o 20 % lépe než KBT.

V roce 2024 plánují Česká asociace pro kognitivně behaviorální terapii spustit platformu DBT-Bulimie Online. Bude obsahovat:

• Denní sledování nálad
• Videokurzy dovedností v češtině
• Virtuální skupinová sezení
• Domácí úkoly s automatickou zpětnou vazbou

To by mohlo změnit všechno. Pokud se podaří získat hrazení z veřejného pojištění - což je hlavní cíl všech odborníků - DBT může být do roku 2027 standardní součástí léčby bulimie v 75 % center.

Závěr: DBT není „zázrak“, ale „přístup“

Nemůžete se naučit DBT z knihy. Nemůžete ji „vymyslet“ sami. Ale můžete se naučit, že emoce nejsou váš nepřítel. Jsou jen signál. A vy nemusíte jíst, abyste je zastavili. Můžete se naučit, jak je přijmout. Jak je pochopit. A jak se s nimi pohybovat - bez jídla, bez zvracení, bez viny.

DBT neřeší jídlo. Řeší život.