Jak pracovat s dětskou hanbou a vinou v psychoterapii - citlivé postupy a osvědčené techniky

Počínaje tím, co Dětská hanba a vina je komplexní emoční stav, který se u dětí projevuje pocitem méněcennosti, strachu z odmítnutí a nadměrnou odpovědností za události, na které ve skutečnosti nemají vliv, se terapeuté setkávají s řadou praktických výzev. Emocí, které jsou často spojené s traumatickými zážitky, domácím násilím nebo ztrátou blízké osoby, je těžké otevřeně mluvit, zejména u malých dětí, které nemají rozvinutý slovní aparát. Proto je nutné přistupovat citlivě, respektovat vývojové fáze a zapojit rodiče i další důležité osoby.

Co je dětská hanba a vina a jak se projevují?

Hanba je vnitřní pocit, že jsme nehodní nebo nepřijatelní. Vina pak spočívá v představě, že jsme způsobili špatnou událost. U dětí se tyto pocity často mísí - například dítě, které svědčilo o násilí v rodině, může mít pocit, že je na vině za otřesnou atmosféru. Projevují se stažením se, vyhýbavým chováním, somatickými symptomy (bolesti hlavy, žaludku) a v některých případech i agresí proti sobě samému.

Proč je nutný citlivý přístup?

Studie ukazují, že neznamená-li terapeut adekvátně rozpoznat a pojmenovat hanbu, dítě se může naučit skrývat své pocity, čímž se zvyšuje riziko dlouhodobých psychických problémů, jako jsou úzkost, deprese nebo poruchy sebehodnocení. Bez bezpečného vztahu k terapeutovi se dítě může cítit ještě více izolovaně, což zpomalí i jakýkoli další terapeutický proces.

Klíčové terapeutické modely

V praxi se ukazuje, že kombinace několika metod poskytuje nejlepší výsledky. Níže jsou stručně představeny hlavní modely, které se osvědčily při práci s dětskou hanbou a vinou.

Dyadická vývojová psychoterapie (DDP) je přístup, který zapojuje dítě i jeho primárního pečovatele do společného terapeutického procesu

• Používá princip PACE (Playfulness, Acceptance, Curiosity, Empathy) pro vytvoření bezpečného a podpůrného prostředí.
• Rozděluje se do pěti fází: seznámení, hodnocení vývoje dítěte, hodnocení rodičovské kapacity, práce s rodiči a společná terapie.
• Typická délka terapie je 6‑12 měsíců, s jedním až dvěma sezeními týdně.

Kognitivně‑behaviorální terapie (KBT) strukturovaný přístup, který učí dítě rozpoznávat a měnit maladaptivní myšlenky a chování

• Identifikuje iracionální myšlenky typu „Je to moje vina, že se rodiče hádají“.
• Provádí cvičení na přetvoření těchto myšlenek na realističtější interpretace.
• U dětí s úzkostnými nebo OCD tendencemi trvá typicky 12‑20 sezení, každé 45‑60 minut.

Terapeutická hra výchovná metoda, která využívá hru jako hlavní komunikační kanál pro vyjádření skrytých emocí

• Obsahuje kreslení, pohyb, dramatizaci.
• Terapeut sleduje, jak dítě využívá hračky a scénáře k projevu hanby.
• Typický cyklus: 20‑30 sezení, 45‑50 minut, 1‑2× týdně.

Rodinná terapie

• Koncentruje se na systém, ve kterém dítě žije, a pomáhá rodičům pochopit, jak jejich chování posiluje dítěcí pocity viny.
• Metoda „Mapování s dítětem“ podle Nadace Sirius umožňuje vizuálně zachytit strategie, které dítě používá během konfliktů.
• Obvykle zahrnuje 5‑8 sezení s rodiči a 8‑12 sezení s dítětem.

Systémová terapie a re‑framing

• Posouvá pozornost z „problému dítěte“ na celé rodinné prostředí.
• Technika re‑framing přeformuluje výrok „Je to moje vina“ na „Společně řešíme tuto situaci“.
• Vyžaduje minimálně dvouletý specializovaný výcvik a často se kombinuje s DDP.

Praktické techniky a konkrétní postupy

Každý z výše uvedených modelů nabízí sadu prověřených cvičení, která lze použít podle věku a konkrétního problému dítěte.

1. Mapování s dítětem

Pomocí papírových ikon, barevných značek a jednoduchých otázek terapeut vytvoří „emocionální mapu“, kde dítě označuje, kde a kdy se cítí vinno. Tato metoda je zvláště účinná u dětí zasažených domácím násilím, protože umožňuje vizualizovat „neviditelné“ pocity.

2. Metafory a příběhy při ztrátě

Pro děti do pěti let, které často věří, že jejich myšlenky způsobily smrt, terapeut použije příběh o malém ptáčkovi, který nesprávně pochopil, že jeho zpěv způsobil bouři. Po vyprávění se ptá: „Co by se změnilo, kdyby ptáček zpíval jinak?“ - tak pomáhá dítěti oddělit skutečnou příčinu od svých myšlenek.

3. Emoční mapa - digitální podpora

Nová aplikace Emoční mapa nabízí gamifikovaný prostor, kde děti pomocí avatarů označují své pocity. Pilotní testování na 15 centrech v ČR ukázalo, že po šesti týdnech používání se výskyt úzkostných symptomů snížil o 30 %.

4. Práce s rodiči - technika PACE

Terapeut učí rodiče, jak udržovat hravý, akceptační a zvědavý postoj. Například při hře „co kdyby…“ rodič pomáhá dítěti zkoumat různé scénáře bez okamžitého souzení, čímž snižuje pocit hanby.

Zapojení širšího okolí

Úspěšná intervence často vyžaduje, aby do procesu vstoupili učitelé, prarodiče nebo pěstouni. Všichni by měli znát základní principy, jako je re‑framing a kontinuální podpora. Jednoduchý „komunikační zápisník“, kde každý zaznamená, jaké pocity dítě projevilo během dne, pomáhá udržovat jednotný přístup.

Časté překážky a jak je překonat

• Odpor dítěte otevřít se - začněte s nepřímými aktivitami (malování, stavebnice) a postupně směrujte konverzaci k tématu.
• Neochota rodičů akceptovat diagnózu - nabídněte rodičovské workshopy, kde se dozví, jak jejich chování posiluje hanbu.
• Krátké čekací doby na terapie - využijte online skupinové sezení nebo aplikaci pro první krok k identifikaci emocí.

Jak vybrat správného terapeuta

V ČR je registrováno přibližně 1 200 dětských psychoterapeutů, ale jen 5 % má certifikaci zaměřenou výhradně na práci s hanbou a vinou. Hledejte odborníky, kteří absolvovali certifikační programy DDP (120 h teorie + 60 h supervize) nebo mají alespoň 100 h teoretické a 50 h supervize v KBT pro děti. Transparentní plán terapie, reference a možnost osobního setkání před zahájením spolupráce jsou dobrými ukazateli.

Souhrn nejdůležitějších kroků

• Rozpoznat a pojmenovat dětskou hanbu a vinou.
• Vytvořit bezpečný terapeutický vztah (PACE, empatie, akceptace).
• Vybrat vhodný model - DDP, KBT, terapeutická hra nebo rodinná terapie - podle věku a kontextu.
• Použít konkrétní techniky (mapování, metafory, digitální nástroje).
• Zapojit rodiče a okolí, udržovat jednotný přístup.
• Pravidelně vyhodnocovat pokrok a upravovat plán.

Často kladené otázky

• dětská hanba
• dětská vina
• psychoterapie
• dyadická vývojová psychoterapie
• kognitivně‑behaviorální terapie

Napsal Gabrielle Mitchell

Jsem psycholožka a publicistka, která píše o psychoterapii a duševní odolnosti. V praxi se věnuji poradenství pro dospělé a supervizi začínajících terapeutů. Ve svých textech propojuji výzkum, terapeutickou zkušenost a srozumitelný jazyk.