Logoterapie: Jak Viktor Frankl naučil lidi najít smysl v utrpení

Logoterapie není jen další forma psychoterapie. Je to cesta, která se neptá, proč se člověk cítí špatně, ale proč vůbec žije. Vytvořil ji Viktor E. Frankl, psychiatr, který přežil čtyři nacistické koncentrační tábory. Když se vrátil, napsal knihu, která se stala klasikou: A přesto říci životu ano. Nejde o to, jak se vyhnout bolesti. Jde o to, jak najít v ní smysl.

Co je logoterapie skutečně?

Logoterapie, česky léčba smyslem, je třetí vídeňská psychoterapeutická škola. První byla Freudova psychoanalýza, která říká, že člověk hledá slast. Druhá byla Adlerova individuální psychologie - člověk hledá moc. Frankl říkal: Ne. Člověk hledá smysl. To je jeho koperníkovský obrat.

Nejde o to, co s vámi minulost udělala. Nejde o to, jaké máte traumata nebo jaké máte návyky. Jde o to, co z toho děláte teď. Frankl věřil, že každý člověk má vnitřní orgán - svědomí - které mu říká, co je pravé. A když to ignorujete, vzniká existenciální vakuum. Prázdná dutina, kde měl být smysl. A ta se projevuje jako úzkost, deprese, závislost, nebo dokonce sebevražda.

Tři cesty ke smyslu

Frankl říkal, že smysl není něco, co najdete v knize nebo na internetu. Musíte ho objevit sami. A můžete to udělat třemi způsoby.

• Zážitkový smysl: Když milujete, když vidíte západ slunce nad Olomoucí, když slyšíte hudební skladbu, která vás rozpláče. To není pouhé pocity - je to spojení s něčím větším než vy sami.
• Tvůrčí smysl: Když něco vytváříte. Pracujete, píšete, malujete, péčíte o děti, učíte, stavíte. Nejde o to, jestli to je velké nebo známé. Jde o to, že jste vložili do toho část sebe.
• Postojový smysl: Když se nemůžete změnit. Když máte nemoc, která neodpustí. Když jste ztratili blízkého. Když je všechno mimo vaši kontrolu. Frankl říkal: Největší svoboda je ta, že si můžete vybrat, jaký postoj k tomu budete mít. To je ta poslední svoboda, kterou nikdo nemůže vzít.

Nikdo vám neřekne, jaký smysl má váš život. Ale můžete se ho zeptat: Co od mě život očekává dnes? A pak to dělat. I když je to těžké. I když je to smutné. I když se to nezdá důležité.

Co dělá logoterapeut?

Logoterapeut není někdo, kdo vám dá odpovědi. Je to někdo, kdo vás vede k otázkám. Když přijde klient s depresemi, logoterapeut se neptá: Proč se cítíte špatně? Ptá se: Kdy jste naposledy cítili, že život má pro vás smysl? Nebo: Kdo by vás ztratil, kdybyste zmizeli?

Frankl to nazýval existenciální analýzou. Je to jako zrcadlo, které vám ukáže, že nejste středem světa. Život vám neklade otázku: Co si o sobě myslíte? Klade otázku: Co jste připraveni dát?

V praxi to znamená, že logoterapeut neřeší symptom. Řeší jeho kořen - chybějící smysl. Když člověk najde, proč žít, změní se i jeho reakce na bolest. To není lehce. Ale je to pravda.

Pro koho je logoterapie?

Logoterapie není jen pro ty, kdo přežili válku. Je pro každého, kdo se cítí ztracený. Pro 45letého muže, který byl propuštěný z práce a už neví, kdo je. Pro ženu, která ztratila manžela a neví, jak dál. Pro studenta, který studuje, ale neví, proč. Pro starého muže, který leží v nemocnici a ptá se: Co mělo všechno smysl?

Podle dat Sdružení logoterapeutů a existenciálních analytiků (SLEA) z roku 2023 je logoterapie úspěšně používána u pacientů s depresemi, úzkostnými poruchami a existenciálními krizemi. V České republice je 42 certifikovaných logoterapeutů. V roce 2021 byla logoterapie zařazena do oficiálního kurikula klinické psychologie - a počet studentů, kteří se jí věnují, stoupl o 37 %.

Největší výhoda? Je univerzální. Můžete ji použít u dítěte, u dospělého, u starého člověka. U někoho, kdo má jen pár týdnů života. U někoho, kdo se vrací z války. U někoho, kdo se probudí po autonehodě a už nikdy nebude moci chodit. Smysl není závislý na okolnostech. Je závislý na vás.

Kritika a omezení

Není to však zázračná lékárna. Někteří lidé říkají, že logoterapie vyžaduje příliš mnoho introspekce. Že je příliš abstraktní. Že se nevejde do krátkých klientských sezení, které dnes platí pojišťovny. A má pravdu.

Kritici varují před tzv. „degurifikací“ - kdy se Franklova hluboká filozofie zjednoduší na pár povzbuzujících citátů. „Najdi smysl!“ není logoterapie. To je motivace. Logoterapie je o tom, jak přijmout, že smysl může být i v bolesti. V nemožnosti. V ztrátě. V nejistotě.

Někteří klienti z pražských klinik z roku 2021 říkali, že jim to přišlo příliš náročné. Že chtěli rychlé řešení. Že se cítili zatlačeni do rohu otázky: A co ty děláš? To není lehké. Ale je to pravda.

Co se děje dnes?

Logoterapie se mění. V roce 2022 začal Karel Balcar z SLEA zkoumat, jak ji spojit s kognitivně-behaviorální terapií. Výsledek? Některé techniky, jako je například zápis „smyslových výzev“, se staly běžnou součástí terapie. V roce 2023 začala spolupráce s Ústavem biochemie a experimentální medicíny AV ČR - zkoumají, jakými neurobiologickými cestami mozek zpracovává hledání smyslu.

Ve Vídni, v Mezinárodní Viktor E. Frankl Akademii, se připravují online kurzy pro terapeuty z Japonska a USA. V České republice se vývoj zaměřuje na gerontopsychiatrii a palliativní péči. Proč? Protože když člověk ví, že mu zbývá málo času, přestává mluvit o penězích, o kariéře, o tom, co mu chybí. Začne mluvit o tom, co zůstane.

Proč to dnes funguje?

Žijeme ve světě, kde všechno je rychlé. Kde nám říkají: Staň se lepším. Kupte si to. Upravte se. Změňte se. Ale nikdo neříká: Co je pro tebe důležité? Nikdo neříká: Proč to děláš?

Logoterapie to říká. A to je její síla. Neřeší, jestli máte špatný účet. Řeší, jestli máte život, který stojí za to žít. A to je věc, která nezastará.

Frankl říkal: Nejde o to, co očekáváte od života. Ale co život očekává od vás.

Nejste zde proto, abyste byli šťastní. Jste zde proto, abyste byli věrní - věrní tomu, co je pro vás pravé. A to je nejhlubší forma psychoterapie, jakou kdy člověk zná.