Neexistuje jedna jediná, všem zřejmá definice psychoterapie. I když o ní mnoho hovoříme, často ji považujeme za něco samozřejmého. Ale co je to vlastně psychoterapie? Když se podíváte na oficiální dokumenty Světové zdravotnické organizace (WHO), najdete tam jasnou odpověď na otázku, co je zdraví - ale ne na otázku, co je psychoterapie. To není chyba. Je to vlastně klíč k pochopení, proč psychoterapie funguje jinak než léky nebo operace.
Co říká WHO o zdraví - a proč to platí i pro psychoterapii
WHO v roce 1948 definovala zdraví jako stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a ne jen absence nemoci. Tato definice byla aktualizována v roce 2009 a dodnes je základem celého přístupu k duševnímu zdraví. Neříká to, co je psychoterapie, ale říká to, co psychoterapie má dosáhnout. Pokud je zdraví pohoda ve všech třech oblastech, pak psychoterapie není jen „léčba choroby“. Je to cesta k tomu, aby člověk mohl znovu cítit, že život má smysl, že se může pohybovat ve světě bez strachu, že může být vztahy naplněný, a ne jen přežívat.
Na rozdíl od fyzického zdraví, kde můžete změřit teplotu nebo krevní tlak, duševní pohoda se nedá změřit přístrojem. Je to vnitřní stav. A právě proto psychoterapie nepracuje s tabletkami, ale s rozhovorem, s nasloucháním, s tím, co člověk říká - a co neříká. To je ten základ, který všechny formy psychoterapie spojuje, ačkoliv se metody liší.
Americká psychiatriecká asociace: Psychoterapie jako nástroj pro život
Nejčastěji citovaná mezinárodní definice pochází od Americké psychiatriecké asociace (APA). Ta říká, že psychoterapie je druh léčby, který může pomoci lidem, kteří se potýkají s celou řadou duševních poruch a emočních problémů. Neříká, že to je „léčba nemoci“, ale že to pomáhá lidem lépe fungovat a dosáhnout lepší emoční pohody a uzdravení.
Tato definice je praktická. Neříká, co je „duševní porucha“ - to je záležitost DSM (Diagnostického a statistického manuálu), který je jen nástrojem pro diagnostiku. Psychoterapie podle APA neřeší jen „diagnózy“. Řeší, jak se člověk cítí, když nemůže spát, když se bojí vyjít ven, když se cítí prázdný, i když má všechno, co by měl mít. To je důležité. Psychoterapie není jen pro ty, kdo mají „diagnózu“. Je pro každého, kdo cítí, že život ho přetížil.
Etymologie: Když slovo říká víc než definice
Slovo „psychoterapie“ pochází z řečtiny: psyché znamená původně „motýl“ - symbol duše, životní síly - a therapón znamená „sluha“ nebo „pomocník“. Takže doslova: sluha duše. To není náhoda. Starověká filozofie už rozuměla, že člověk potřebuje někoho, kdo ho neřeší, ale doprovází. Kdo ho neříká, co má dělat, ale pomáhá mu najít vlastní cestu.
Moderní psychoterapie toto pochopení zachovala. Není to o tom, aby terapeut „vyřešil“ váš problém. Je to o tom, aby vám pomohl najít vlastní odpovědi. A to je důvod, proč se psychoterapie nesrovnává s léčbou chřipky. Nemůžete si ji „dát“ jako tabletu. Musíte do ní vstoupit. Musíte mluvit. Musíte se dívat do sebe. A to je náročné. Ale právě to je její síla.
Co říká český právní rámec - a proč je to důležité
V České republice je psychoterapie legálně definována jako specializovaná způsobilost psychologa ve zdravotnictví. To znamená, že jen ti, kdo prošli speciálním vzděláváním, mohou používat titul „psychoterapeut“. Toto vzdělání trvá minimálně tři roky po magisterském titulu. Zahrnuje 750 hodin teorie, 1500 hodin praxe a 250 hodin vlastní psychoterapie - tedy aby terapeut prošel tím, co dělá s klienty.
Právní definice je jednoduchá: psychoterapeut je ten, kdo má potvrzenou specializaci. Ale to neříká, co psychoterapie je. Říká jen, kdo ji může dělat. A to je klíčové. V Česku se neřeší, zda je psychoterapie „věda“ nebo „umění“. Řeší se, zda má terapeut kvalifikaci. A tato kvalifikace je přísná. Nejde o to, že někdo přečetl knihu a začal pomáhat. Jde o dlouhý proces vzdělávání, který vás mění jako člověka.
NZIP: Psychoterapie jako cesta, ne řešení
Národní zdravotnický informační portál (NZIP) definuje psychoterapii jako typ léčby, která využívá psychologických metod a spočívá v pravidelné interakci mezi psychoterapeutem a pacientem. Ale důležitější je to, co hned následuje: psychoterapie se nedrží žádného pevného schématu a terapeut nedokáže pacientovy problémy jednoduše vyřešit, ale doprovází jej na jeho vlastní cestě.
Toto je nejpravděpodobnější definice, která odpovídá skutečné praxi. Psychoterapie není receptura. Není to „předpis na štěstí“. Je to proces, ve kterém se člověk učí poznávat své vzorce, své strachy, své způsoby, jak se chrání. A někdy se to děje jen tím, že někdo sedí vedle vás a naslouchá. Bez hodnocení. Bez rad. Jen přítomnost.
Profesionální pohled: Psychoterapie jako cesta ke svobodě
Český psychoterapeut Jiří Růžička říká, že psychoterapie je cesta ke svobodě. A má pravdu. Když jste v úzkosti, vaše svět je menší. Když jste v depresi, nemáte energii na to, co dříve dělalo radost. Když jste vyhořelý, už se nechcete podívat na život. Psychoterapie neřeší, proč jste to zkusili. Řeší, jak získat zpět prostor, který jste ztratili.
Nejde o to, aby se „vyléčil“ nějaký příznak. Jde o to, aby člověk znovu mohl cítit, že je živý. A to není jen „lepší emoční pohoda“. Je to zpětné připojení k sobě samotnému. K tomu, kdo jste, než vás svět naučil, jak se měli lidé chovat. K tomu, kdo jste, když jste nebyli „dobrý“, „silný“ nebo „všechno zvládáte“.
Proč neexistuje jedna definice - a proč to je dobré
Neexistuje jedna definice psychoterapie, protože psychoterapie není technologie. Je to lidská praxe. A lidé nejsou stroje. Co pomůže jednomu, může druhému ublížit. Co funguje v rozhovoru, nemusí fungovat v práci s tělem. Co pomůže při depresi, nemusí pomoci při úzkosti.
WHO nechává definici psychoterapie na zemích, protože ví, že kultura, jazyk, zvyky - všechno to ovlivňuje, jak lidé přijímají pomoc. V Česku je důležité, že psychoterapeut musí mít specializaci. V jiných zemích je důležitější, zda terapeut „věří“ do své metody. V obou případech je klíčové jedno: psychoterapie je o vztahu.
Nejde o to, jakou metodu používáte. Nejde o to, jestli jste Freud, Jung nebo moderní kognitivní terapeut. Nejde o to, jestli se setkáváte jednou týdně nebo dvakrát měsíčně. Nejde o to, jestli mluvíte o dětství nebo o práci. Nejde o nic, kromě jednoho: jestli se člověk v tomto prostředí cítí bezpečně, slyšeně a bez hodnocení.
Co psychoterapie není
Psychoterapie není:
- poradenská služba - neřeší, kde si koupit byt nebo jak se vyhnout konfliktu na práci
- spirituální vedení - není o víře, modlitbách nebo karmě
- řešení problémů za vás - nikdo vám neřekne, co máte dělat
- krátkodobá úprava příznaků - není to „přípravek na štěstí“
- zábava nebo hovor s přítelem - je to profesionální prostředí s jasnými hranicemi
Psychoterapie je o tom, aby se člověk naučil sám sebe poznat. A to je nejtěžší a nejkrásnější práce, kterou můžete dělat.
Praktický výsledek: Co vás čeká, když se rozhodnete pro psychoterapii
Když se rozhodnete pro psychoterapii, nečeká vás „vyléčení“. Čeká vás přiznání: že jste unavený, že jste se ztratil, že jste se od sebe vzdálil. A potom - pomalu - začnete zase cítit. Možná budete plakat. Možná budete naříkávat. Možná budete zlobit. A možná budete mlčet - hodiny, týdny. To je normální. To je proces.
Nejde o to, abyste „vyřešili“ svůj problém. Jde o to, abyste se naučili žít s ním jinak. A to je převrat. To je změna, která se neobjeví v žádné studii. Ale objeví se v vašem dýchání. V vašem pohledu. V tom, jak se podíváte na sebe v zrcadle.
Psychoterapie není odpověď. Je to otázka. A ta otázka zní: Co jste ztratili, když jste se přestali sám slyšet?
Má WHO oficiální definici psychoterapie?
Ne. Světová zdravotnická organizace (WHO) nemá oficiální definici psychoterapie. Místo toho poskytuje rámec pro pochopení duševního zdraví prostřednictvím své definice zdraví z roku 1948: „Zdraví je stav úplné tělesné, duševní a sociální pohody, a nikoliv pouhým nepřítomnostem nemoci“. Tento rámec je základem pro všechny mezinárodní a národní přístupy k psychoterapii, ale konkrétní definice jsou ponechány na jednotlivých zemích a odborných organizacích.
Co je rozdíl mezi psychoterapií a poradenstvím?
Poradenství se zaměřuje na řešení konkrétních situací - například jak se vyhnout konfliktu na práci, jak vybrat kariéru nebo jak řešit rodinný spor. Psychoterapie je hlubší. Zaměřuje se na vnitřní vzorce, které vás omezují - strachy, úzkosti, citové bloky, které vás drží v kruzích. Psychoterapie se neptá „co mám dělat?“, ale „proč se mi to stále děje?“ a pomáhá najít odpověď uvnitř vás samotného.
Je psychoterapie jen pro lidi s diagnózou?
Ne. Psychoterapie není jen pro lidi s diagnózou jako depresivní porucha nebo úzkostná porucha. Je pro každého, kdo se cítí unavený, ztracený, nevýslovně smutný, nebo kdo se cítí, že život ho přetížil. Mnoho lidí chodí na psychoterapii, protože cítí, že „něco není v pořádku“, ale nemohou přesně říct co. To je úplně normální. Psychoterapie je pro ty, kdo chtějí poznat sebe hlouběji, nejen pro ty, kdo mají „nemoc“.
Je možné psychoterapii dělat online?
Ano, psychoterapie lze dělat i online. Většina moderních terapeutů nabízí videohovory jako rovnocennou formu. Výzkumy ukazují, že online psychoterapie je stejně účinná jako osobní setkání pro mnoho problémů, jako jsou úzkost, depresivní stavy nebo vyhoření. Klíčové je, aby terapeut měl kvalifikaci a aby vztah mezi terapeutem a klientem byl stabilní - nezáleží na tom, jestli se setkáváte v kanceláři nebo přes obrazovku.
Jak dlouho trvá psychoterapie?
Délka psychoterapie závisí na tom, co chcete dosáhnout. Krátkodobá psychoterapie může trvat 8-20 sezení a zaměřuje se na konkrétní problém. Dlouhodobá psychoterapie může trvat roky a zaměřuje se na hlubší změny - například změnu vztahových vzorců nebo sebevědomí. Neexistuje „správná“ délka. Důležité je, abyste s terapeutem společně určili, kdy je proces dokončený. Někdy to znamená, že se cítíte „znovu žít“. Někdy to znamená, že přestáváte být „vězněm“ svých myšlenek.
Je psychoterapie hrazená z veřejného zdravotního pojištění?
V České republice psychoterapie není hrazená z veřejného zdravotního pojištění. Pouze lékařská psychoterapie poskytovaná psychiatrem může být částečně hrazena. Psychologická psychoterapie, kterou provádí psycholog s specializací, je placená z vlastních prostředků. Existují však některé programy, jako jsou granty nebo podpory od neziskových organizací, které mohou pomoci s náklady. Je důležité se ptát terapeuta, zda nabízí snížené sazby nebo platební plány.
