Co když se díváš do zrcadla a nevidíš sebe – ale chybu? tělesná dysmorfofobie, psychická porucha, při které člověk trvale vnímá své tělo jako vady plné, i když ostatní nevidí žádnou výraznou výjimku. Also known as porucha tělesného obrazu, it je často zaměňována s jenom sebevědomím nebo snahou o dokonalost. Ale to není jen o tom, že ti nechutná tvůj břicho nebo ruce. Je to jako kdyby ti tělo nebylo tvé – jako bys žil v cizím, nepřátelském obalu, který ti každý den připomíná, že jsi nedostatečný.
Tělesná dysmorfofobie se neobjeví z ničeho. Často se rozvíjí v důsledku dlouhodobého pocity, že tělo musí splňovat nějaký ideál – od sociálních sítí, rodiny, školy, nebo dokonce terapie, která se zaměřovala jen na „opravu“ těla. Lidé s touto poruchou často sebevědomí, vnitřní pocit hodnoty, který je příliš závislý na vnějším vzhledu ztrácejí. Nevidí své vlastnosti jako část identity – vidí je jako selhání. A to vede k opakovanému hledání způsobů, jak „napravit“ tělo: příliš časté vážení, stále se měření, přehnané cvičení, vyhýbání se zrcadlům, nebo dokonce plánování kosmetických zákroků, které nikdy nezaplňují vnitřní prázdnotu.
Co se děje v hlavě? Mnozí si myslí, že to je jen „přehnaná sebekritika“. Ale není. Je to porucha tělesného obrazu, stálé, nerealistické a narušené vnímání vlastního těla, které ovlivňuje každodenní život. Lidé s tělesnou dysmorfofobií často věří, že jiní je hodnotí podle těchto fiktivních vad – a to je důvod, proč se vyhýbají sociálním situacím, ztrácejí práci, nebo se vrací k návykovým chováním jako anorexie nebo vyčerpávající dietní režimy. Tělo není jen tělo – je pro něj válečným polem.
Naštěstí to není osud. Psychoterapie není o tom, jak se „přestat dívat do zrcadla“. Je o tom, jak se naučit znovu vnímat své tělo jako místo, kde žiješ – ne jako nepřítele. Někteří terapeuti využívají techniky, které pomáhají oddělit skutečnost od představy. Jiní pracují s emocemi, které stojí za touhou po změně – strachem, stydem, pocity viny. A všichni se snaží najít ten bod, kde se člověk začne ptát: „Kdo jsem, když nejsem tím, co vidím?“
V této kolekci najdeš příběhy, nástroje a vědecky podložené přístupy, které pomáhají lidem překonat tělesnou dysmorfofobii – od tělově orientovaných metod až po terapii, která se zaměřuje na sebevztah. Nejde o to, jak vypadáš. Jde o to, jak se cítíš, když se díváš na sebe. A to je věc, kterou lze změnit.
Tělesná dysmorfofobie je vážná duševní porucha, při které lidé vnímají neexistující nebo nepatrné vady ve svém vzhledu. Nejúčinnější léčba je kombinace KBT a SSRI, ale v ČR je pomáhat obtížné. Zjistěte, co funguje, a kde najít pomoc.
Pokračovat ve čtení...