Kontraindikace psychoterapie - kdy zvolit hospitalizaci nebo jinou péči
Psychoterapie je psychologická intervence zaměřená na změnu myšlenkových a behaviorálních vzorců, která se provádí v individuálním, skupinovém nebo párovém prostředí. Její hlavním cílem je zlepšit duševní zdraví a podpořit adaptivní zvládání stresu.
Co jsou kontraindikace psychoterapie?
Kontraindikace označují stav nebo situaci, při které by psychoterapie mohla spíše zhoršit pacientův stav než pomoci. V české praxi jsou rozlišovány absolutní a relativní kontraindikace. Absolutní znamená, že terapie by se neměla vůbec zahájit, dokud není problém vyřešen jiným způsobem (např. hospitalizací). Relativní kontraindikace upozorňují na zvýšené riziko a vyžadují úpravu terapeutického plánu.
Absolutní kontraindikace - kdy psychoterapie nejde
- Akutní psychotické stavy - pacient nedokáže rozlišit realitu a komunikace se stává nemožnou.
- Akutní intoxikace (alkohol, drogy) - změněný stav vědomí brání smysluplnému dialogu.
- Mentální retardace s omezenou schopností abstraktně uvažovat a reflektovat.
- Vážná suicidální krize s bezprostřední hrozbou sebevraždy - prioritou je bezpečnost, což často znamená hospitalizaci na psychiatrickém oddělení.
- Těžká deprese s psychotickými příznaky - potřebuje kombinaci farmakoterapie a intenzivní monitorování.
Relativní kontraindikace - co zohlednit před zahájením terapie
U těchto stavů není nutné terapii okamžitě odmítat, ale je třeba ji přizpůsobit.
- Nedostatečná motivace ke změně - bez vnitřní pohnutky je pravděpodobnost úspěchu nízká.
- Psychosociální etiologie (čistě biologické nebo organické příčiny) - často vyžadují farmakologickou nebo neurologickou intervenci.
- Disociální porucha osobnosti, výrazná agresivita - může ohrozit bezpečnost terapeuta i ostatních klientů.
- Závislost na terapii nebo terapeutovi - je třeba sledovat a případně předcházet kodifikaci závislosti.
- Komunikační bariéra (např. těžký kognitivní deficit, úplná aphasia) - bez verbální reflexe není terapeutický proces možný.
Kdy raději zvolit hospitalizaci nebo jinou péči?
Rozhodování vychází z klinického obrazu, okamžitého rizika a dostupných zdrojů péče. Následující tabulka shrnuje hlavní kritéria, která pomáhají určit, zda je vhodnější ambulantní psychoterapie nebo hospitalizace.
| Parametr | Ambulantní psychoterapie | Hospitalizace |
|---|---|---|
| Stupeň psychózy | Lehká až střední, stabilizovaná léky | Akutní, neschopnost orientace v realitě |
| Suicidální riziko | Nižší, plánovaný dohled | Bezprostřední hrozba, nutná intenzivní kontrola |
| Intenzita depresivních příznaků | Lehká až střední, zvládnuté farmakoterapií | Těžká deprese s psychotickými prvky |
| Detoxikace látek | Po úspěšné detoxikaci mimo nemocnici | Akutní intoxikace, potřeba monitorování |
| Bezpečnostní rizika (agrese, násilí) | Řídká, lze řídit v terénu | Vysoká, nutná izolace a stálý dohled |
Jak postupovat při identifikaci kontraindikací
- Vedení anamnézy - zjistěte aktuální medikaci, užívání látek, anamnézu psychóz a depresí.
- Stupňování rizika - použijte validované nástroje (např. Columbia‑Suicide Severity Rating Scale) k odhadu suicidálního nebezpečí.
- Vyhodnocení motivace - během úvodního rozhovoru se zaměřte na ochotu a očekávání klienta.
- Konzultace s psychiatrem - pokud se objeví absolutní kontraindikace, okamžitě přesměrujte na akutní péči.
- Stanovení individuálního plánu - rozhodněte, zda začít s detoxikací, farmakoterapií, nebo lze rovnou zahájit psychoterapii.
Příklady z praxe
Případ 1 - akutní intoxikace alkoholem: 27‑letý muž byl přijat na pohotovost s těžkým opilým stavem. Po stabilizaci byl doporučen krátkodobý pobyt na detoxikačním oddělení, nikoli psychoterapie, protože změněný stav vědomí znemožnil smysluplný rozhovor.
Případ 2 - suicidální krize: 45‑letá žena s historií těžké deprese zvolala linku krizové pomoci a vyjádřila úmysl ukončit život. Byla okamžitě admisována na psychiatrické oddělení, kde byla zahájena farmakoterapie a poté, po stabilizaci, individuální psychoterapie.
Případ 3 - motivace a středně těžká deprese: 32‑letý klient měl dlouhodobé pocity únavy a nízké sebehodnocení, ale byl motivován změnit pracovní návyky. Nic z výše uvedeného nebránilo zahájení kognitivně‑behaviorální terapie (CBT) v ambulantním režimu, doplněné o antidepresiva.
Skupinová versus individuální psychoterapie - co zvážit
Skupinová práce vyžaduje kompatibilitu mezi členy a alespoň základní sociální dovednosti. U těžké deprese nebo výše zmíněných kontrindikací je vhodnější začít individuálně, aby se předešlo přetížení skupiny a zajišťovala se intenzivní péče.
Pro pacienty, kteří vykazují relativní kontraindikaci (např. nízkou motivaci), může být užitečná strukturovaná homogenní skupina, která poskytuje sociální podporu a zároveň umožňuje terapeutovi sledovat progres v menším rozsahu.
Jak komunikovat kontraindikace pacientům
Transparentnost posiluje důvěru a snižuje riziko právních problémů. Vždy informujte o:
- Možných rizicích a vedlejších účincích.
- Alternativních formách péče (hospitalizace, farmakoterapie, rodinná podpora).
- Očekávaných výsledcích při splnění podmínek.
Ujistěte se, že pacient podepíše informovaný souhlas, kde jsou všechny tyto body jasně vypsány.
Závěrečný přehled - kdy volit hospitalizaci?
- Akutní psychóza, kde není možné navázat komunikaci.
- Bezprostřední suicidální hrozba.
- Těžká deprese s psychotickými příznaky nebo silnou agitovaností.
- Intoxikace, která vyžaduje medicínské sledování.
- Výrazná agrese či fyzické násilí, ohrožující terapeutické prostředí.
V ostatních případech lze často zahájit ambulantní psychoterapii, případně kombinovat s farmakoterapií a sociální podporou.
Kdy je absolutní kontraindikací psychoterapie?
Jedná se o stav, kdy by psychoterapie mohla zhoršit pacientův stav - např. akutní psychóza, intoxikace, těžká deprese s psychotickými příznaky nebo bezprostřední suicidální krize. V těchto případech je nutná hospitalizace nebo jiná lékařská intervence.
Mohu zahájit psychoterapii, i když mám nízkou motivaci?
Nízká motivace je relativní kontraindikací. Terapie může fungovat, pokud se terapeut zaměří na zvýšení motivace, např. motivující rozhovorem, krátkými cíli a pravidelným hodnocením.
Jaký je rozdíl mezi skupinovou a individuální psychoterapií u těžké deprese?
Těžká deprese často vyžaduje individuální přístup, protože potřebuje intenzivní pozornost a může mít psychotické prvky. Skupinová terapie se hodí spíše pro lehčí až středně těžké formy, kde je podpora vrstevníků prospěšná.
Kdy je nutná detoxikace před psychoterapií?
Když je pacient pod vlivem alkoholu, drog nebo jiných psychoaktivních látek, musí nejprve projít detoxikací na specializované jednotce. Teprve po stabilizaci může psychoterapie začít.
Jaké jsou nejčastější vedlejší účinky psychoterapie?
Mezi běžné patří dočasné zvýšení úzkosti při zpracování traumat, emocionální vyčerpání po intenzivních sezeních a změny v osobních vztazích, které mohou být zpočátku nepříjemné, ale často vedou k dlouhodobému zlepšení.
Napsat komentář