Stojíte před rozhodnutím: máte vybrat jedno na jedno s terapeutem, nebo se připojit ke skupině lidí, kteří také bojují? Mnoho lidí si myslí, že individuální psychoterapie je „lepší“ - hlubší, intimnější, účinnější. Ale co když to není pravda? Co když skupinová terapie vám může ukázat věci, které by vám individuální sezení nikdy neodhalilo? A co když ta vaše „výjimečná“ bolest je vlastně úplně běžná - a právě to vám skupina dokáže ukázat?
Co vlastně dělá individuální psychoterapie?
Individuální psychoterapie je jako vstup do vaší vlastní vnitřní komnaty. Terapeut je tam jen s vámi. 50 minut týdně - bez přerušení, bez odboček, bez toho, aby někdo jiný mluvil. To je síla. To je bezpečí. Když máte těžkou deprese, úzkost, která vás drží v posteli, nebo traumata, která vás zadrhávají, tak tohle je ten prostor, kde můžete dýchat. Kde nemusíte vysvětlovat, proč jste se tak chovali. Kde můžete plakat, křičet, mlčet - a terapeut vás nevyhodí. Víte, proč to funguje? Protože 100 % jeho pozornosti je na vás. On slyší každý oddech, každý záměr, každou odporující větu, kterou řeknete jen proto, že se bojíte říct pravdu.V České republice stojí jedna hodina individuální terapie v průměru 800 až 1500 Kč. To je drahé. Ale pro některé je to jediná možnost. Když jste v akutní krizi, kdy vás něco nesloží, kdy nemůžete být v blízkosti lidí - individuální terapie je vaše přístav. To je jasné. Ale co když jste v krizi ne? Co když jste jen ztracený, unavený, nevíte, proč se vztahy zasekávají? Pak může být individuální terapie jako čtení knihy o moři - když nikdy jste nebyli na pláži.
Co vám skupinová psychoterapie dá, co individuální nikdy nedá?
Zamyslete se: kdy jste naposledy slyšeli, jak někdo jiný říká přesně to, co vy cítíte - a vy jste si řekli: „To jsem já.“Skupinová psychoterapie je tohle. 6 až 12 lidí, terapeut, 90 minut týdně. Nejsou tam „pacienti“. Jsou tam lidé. S těmi samými otázkami. S těmi samými strachy. S těmi samými způsoby, jak se skrývat. A právě v této skupině se stáváte zároveň pozorovatelem i pozorovaným. Když někdo řekne: „Když mě někdo ignoruje, cítím se jako dítě, které nikdo nechce“, a vy si řeknete: „To jsem já. Přesně to cítím.“ - to je moment, který se v individuální terapii nestane. Tam vám terapeut říká: „Možná to cítíte tak.“ V skupině vám to řekne někdo, kdo to opravdu cítí. A to je jiná úroveň pravdy.
Podle výzkumů z let 1980-2007 a také podle Yaloma a Leszcz z roku 2005 je skupinová terapie stejně účinná jako individuální. A pro některé věci je dokonce lepší. Pro vztahové problémy. Pro sociální úzkost. Pro poruchy osobnosti. Pro lidi, kteří se cítí „jedničky“ - a nevědí, že to není jejich chyba, ale způsob, jakým se učili přežít. Skupina vám ukazuje: „Tvoje chování není špatné. Je to jen starý způsob, jak se bránit.“ A pak vám ostatní ukážou, jak to může být jinak.
Cena, dostupnost a čekací lhůty - co vám skutečně čeká v ČR
Skupinová terapie je levnější. V průměru 300 až 600 Kč za sezení. To je třetina ceny individuální. A přesto je v České republice méně dostupná. Podle Vojtěcha Herentina z roku 2022 67 % ambulancí vůbec nebo jen neúplně nabízí skupinovou terapii. Proč? Protože se to nevyplatí finančně. Více lidí se přihlásí na individuální terapii - a terapeuti si toho všimli. Takže se zaměřují na to, co se platí více. A tak se čekací lhůty na individuální terapii prodlužují - průměrně 4,2 měsíce. Na skupinovou? Jen 1,8 měsíce.Je to paradox. Skupinová terapie je levnější, rychlejší, stejně účinná - a přesto je téměř neviditelná. Ministerstvo zdravotnictví v roce 2022 věnovalo 78 % prostředků na individuální terapii. A přesto podle průzkumu Asociace českých a slovenských psychologů z roku 2023 63 % lidí, kteří vyzkoušeli obě formy, řeklo: „Skupinová mi dala konkrétnější nástroje do každodenního života.“
Kdo by měl vybrat individuální terapii?
Není to otázka „která je lepší“. Je to otázka: „Co potřebujete teď?“Individuální terapie je ideální, když:
- Máte akutní deprese, úzkost nebo poruchu příjmu potravy - potřebujete stabilní, bezpečný prostor bez rizika přetížení.
- Prožíváte traumata, která vás ještě nezvládáte sdílet - potřebujete čas, aby se vztah s terapeutem vybudoval pomalu.
- Nejste schopni být v sociální skupině déle než 20 minut - podle AGPA z roku 2020 je to minimální hranice pro účast ve skupině.
- Chcete hluboké poznání svých vnitřních procesů - podle průzkumu 82 % lidí řeklo, že individuální terapie jim to dala nejlépe.
Je to v pořádku. To není slabost. Je to potřeba. A není za to potřeba se stydět.
Kdo by měl zkusit skupinovou terapii?
Skupinová terapie je ideální, když:- Často se cítíte osamělí, i když jste mezi lidmi - potřebujete vidět, že nejste jediný.
- Máte problémy ve vztazích - s přáteli, partnery, kolegy. Skupina je jako malá společnost - a vy tam můžete vyzkoušet nové způsoby, jak reagovat.
- Chcete získat zpětnou vazbu od více lidí najednou - nejen od terapeuta, ale od lidí, kteří prožívají podobné věci.
- Trpíte závislostí, hraniční poruchou osobnosti nebo posttraumatickou stresovou poruchou - podle DDBT manuálu je skupinová složka stejně důležitá jako individuální.
- Chcete naučit se, jak se chovat v realitě - ne jen o tom, jak byste měli chovat.
Nejde o to, že byste měli „být silnější“. Jde o to, že skupina vám dává prostor, kde se můžete naučit být zranitelný - a přitom přežít. A to je největší lekce.
Proč se lidé bojí skupinové terapie?
Víte, co nejčastěji říkají lidé, kteří se bojí skupiny? „Nechci, aby ostatní slyšeli moje problémy.“Ale co když zjistíte, že ti lidé, kteří slyší vaše problémy, mají přesně ty samé? A že když je slyšíte, začnete pochopovat, že vaše „výjimečná“ bolest je vlastně lidská? Většina lidí v skupině se nejprve cítí jako „výstupní“ - ale během 4 až 6 sezení se změní. Začnou se dívat na sebe jinak. A začnou se dívat na ostatní jinak. A pak se stávají tím, čím byli vždycky - lidmi.
Na portálu aneb.cz napsala jedna žena: „Terapeut mi říkal roky, že jsem příliš kritická. Až když to řekli ostatní - až jsem to slyšela z jejich úst - to mi to došlo.“
Individuální terapie vám říká: „Toto je tvůj vzor.“ Skupinová vám ukazuje: „Tento vzor zná každý. A můžeš ho změnit.“
Co když nevím, co vybrat?
Nejste sami. Podle průzkumu Asociace českých a slovenských psychologů z roku 2023 45 % klientů preferuje kombinaci obou forem. A odborníci jako Jiří Raboch říkají: „Kombinace vede k nejrychlejším změnám.“Představte si to tak: Jste v individuální terapii. Zjistíte, že vztahy s otcem vás stále ovlivňují. V skupině pak zjistíte, že všichni ostatní mají podobný vzor - a že když se vám někdo „zlobí“, neznamená to, že vás nenávidí. To je jen starý skript. A teď, když to víte, můžete to v skupině vyzkoušet. Říct: „Když jsi mi to řekl takhle, cítil jsem se, že mě nechceš.“ A pak se podívejte, jak na to ostatní reagují. A zjistíte, že nejsou zlí. A že můžete být jinak.
Takto se mění život. Ne tím, že se něco „vylečí“. Ale tím, že se něco pochopí.
Co se děje v ČR? Je tam nějaká naděje?
Ano. V roce 2022 Asociace českých a slovenských psychologů spustila kampani „Skupina pomáhá“. Ministerstvo zdravotnictví plánuje do roku 2025 zvýšit financování skupinových programů o 25 %. A v Olomouci, v Univerzitním centru psychoterapie, už funguje projekt „Skupina Online“ - kombinace fyzických setkání s online podporou. Účast se zvýšila o 37 %. A podle prof. Zdeněka Vnuka z Univerzity Palackého by se podíl skupinové terapie do roku 2030 mohl zvýšit z 22 % na 35 %.Je to pomalý proces. Ale je to proces, který se děje. A vy můžete být jeho součástí. Ne tím, že budete čekat na individuální terapii. Ale tím, že se zeptáte: „Je tady někde skupina?“
Co když zkusím skupinu a nevyjde?
Nemusí to vyjít. A to je v pořádku. Ne každá skupina je pro každého. Některé skupiny jsou příliš agresivní. Některé příliš pasivní. Některé terapeuti nejsou dostatečně vycvičení. Podle dat České lékařské komory z roku 2022 pouze 28 % klinických psychologů má specializovaný výcvik ve skupinové psychoterapii.Proto je důležité: před vstupem do skupiny je vždy vstupní rozhovor - 2 až 3 individuální hodiny. Tam terapeut zjistí, jestli jste připravený. Jestli se můžete zúčastnit. Jestli je skupina pro vás vhodná. A pokud ne, řekne vám to. A navrhne jinou cestu. To je zodpovědná péče.
Nikdo vás nezavádí do skupiny jako do závodu. Každý vstup je volba. A každá volba má svou cenu. I ta, že jste se rozhodli nechat se vyslechnout - ať už jedním člověkem, nebo skupinou lidí.
