Terapeutický vztah není přátelství. To zní jednoduše, ale mnoho lidí, kteří poprvé jdou na terapii, si představuje, že terapeut by měl být nějakým druhem přítele - někoho, kdo je vždy na straně, kdo se s nimi baví o životě, kdo se na ně směje, nebo kdo se setká s nimi i mimo kancelář. Ale to je přesně to, co se stát nemůže. A neproto, že by terapeut byl chladný nebo nepřátelský. Naopak. Právě proto, že je příliš hluboký, příliš důležitý, aby ho mohlo narušit něco, co připomíná běžný vztah.
Proč terapeut nesmí být přítelem?
Přátelství je rovný vztah. Dva lidé si dělí zkušenosti, podporují se, mohou se vzájemně ovlivňovat. V terapii je to jinak. Terapeut je v roli odborníka - ne jako někdo, kdo má odpovědi, ale jako ten, kdo vám pomáhá najít ty vaše. Když se stane vaším přítelem, tato rovnováha zmizí. Ztrácíte objektivitu. Terapeut začne myslet na vás jako na přítele, ne jako na klienta. A vy začnete myslet na něj jako na někoho, koho chcete oslovit na večírku, ne na někoho, kdo vás pomáhá zvládnout úzkost nebo deprese.
Podle Etického kodexu České komory psychologů je jasné: terapeutický vztah musí zůstat vymezený na terapeutickou místnost a domluvené hodiny. Jakékoli setkání mimo - večírek, náhodný kontakt na ulici, společné pítí kávy - je porušením hranic. A to i tehdy, když to terapeut „jen tak udělá z dobré vůle“. Výsledkem je, že klient ztrácí bezpečí. A bezpečí je základní podmínka, aby se v terapii vůbec něco změnilo.
Co je vlastně „hranice“ v terapii?
Hranice nejsou jen pravidla. Jsou to ochranné zdi, které umožňují, aby se v terapii dělo to, co se má. Když se terapeut nezmiňuje o svém životě, neříká „taky jsem to zažil“, neodpovídá na texty venku z hodiny, nezavolá na váš narozeniny - dělá to proto, že to je nezbytné pro vaši léčbu. To není chladnost. Je to profesionální péče.
Existují dvě věci, které je důležité rozlišit: překročení hranice a porušení hranice. Překročení může být výjimečné - třeba terapeut vám po dlouhém těžkém období řekne: „Myslím, že jste se opravdu snažil, a já to vidím.“ To může být podporující. Ale když se terapeut začne přátelit s vaším přítelem, nebo vás pozve na večírek, nebo se s vámi setkává na Facebooku - to je porušení. A to je nebezpečné.
Podle průzkumu Asociace českých a slovenských psychologů z roku 2022 byla porušení hranic druhým nejčastějším důvodem, proč lidé terapii ukončili - až po tom, že se jim terapie nezdařila. 28 % lidí, kteří přestali s terapií, řeklo, že se jim zdálo, že terapeut překročil hranice. A 87 % klientů v průzkumu terapie.cz z roku 2023 řeklo, že by okamžitě přestalo s terapií, kdyby terapeut navrhoval setkání mimo pracovní prostředí.
Jak se liší přístupy?
Není pravda, že všechny terapie fungují stejně. V psychodynamické terapii je terapeut téměř neviditelný - nesděluje nic o sobě, aby klient mohl volně projekovat své pocity. V gestalt terapii se terapeut může otevřít - říct, jak se cítí v daném okamžiku, protože to pomáhá klientovi vnímat vlastní emoce. V kognitivně-behaviorální terapii může terapeut sdílet své zkušenosti, aby ukázal, jak se dá něco změnit.
Ale i v těchto přístupech je jedna věc konstantní: terapeut nikdy není přítelem. Dokonce i když se otevírá, dělá to v rámci terapeutického cíle. Když gestalt terapeut řekne: „Když jsi to řekl, já jsem se cítil trochu zmatený“, je to ne proto, aby se přátelil, ale proto, aby vám ukázal, jak se vaše slova odrážejí v druhém člověku. To je nástroj. Ne přátelství.
Česká komora psychologů v roce 2021 aktualizovala Etický kodex právě proto, aby se vyhnula jednoznačnému „všem stejně“ přístupu. „Nemůžeme aplikovat jednotná pravidla na všechny terapeutické přístupy,“ říká prof. Jiří Vacek. Ale všechny přístupy se shodují na jednom: žádný terapeut nesmí vstoupit do osobního vztahu s klientem - ani po ukončení terapie.
Co se stane, když se hranice překročí?
Představte si, že jste na terapii a zjistíte, že váš terapeut je přítel vaší sestry. Nebo že se setkává s vaším bývalým partnerem na kávě. Nebo že vás přidá na Facebook a komentuje vaše příspěvky. Co se stane? Ztratíte důvěru. A důvěra je největší zdroj síly v terapii.
Jeden případ z komentářů na psychologie.cz popisuje klientku, která zjistila, že její terapeut se setkává s jejími přáteli mimo terapii. Změnilo se všechno. Každý výrok, který řekl, začala považovat za „předem připravený“. Každá odpověď - za „vypočítanou“. Terapie přestala fungovat. Ukončila ji.
A naopak: klient, který se pokusil přesunout rozhovor na osobní úroveň - třeba se ptal, jestli terapeut má děti - a terapeut mu okamžitě vysvětlil, proč to v terapii nemá smysl, řekl: „Oceňuji, že mi to řekl hned. Nechápal jsem, proč to nesmím, ale teď chápu.“
Co dělat, když si myslíte, že hranice byly překročeny?
Nejprve si dejte čas. Někdy to, co se zdá překročení, je jen nepochopení. Terapeut může být přátelský, ale stále profesionální. Může se usmívat, může vás slyšet, může vás podpořit. To není přátelství. To je odborná empatie.
Ale pokud se cítíte nejistě, pokud se vám terapeut chová jako kamarád, pokud vás pozývá na večírky, pokud se vám snaží odpovídat na zprávy mimo hodinu, pokud se vám vyhýbá, když se potkáte mimo - je čas jednat.
První krok: promluvte si s terapeutem. Napište mu e-mail nebo ho požádejte o pár minut na konci hodiny. Řekněte: „Cítím se zmatený. Něco mi připadá nepřirozené. Mohli bychom o tom promluvit?“ Pokud se terapeut obrátí proti vám, zavře se, nebo vás odsune - to je známka problému.
Druhý krok: kontaktujte Českou komoru psychologů. Každý registrovaný terapeut je povinen dodržovat Etický kodex. V roce 2022 bylo podáno 19 stížností na porušení hranic terapeutického vztahu. Pokud jste se cítili zneužití, máte právo stížnost podat. Komora zvažuje každou případ a může uložit pokuty, zákaz výkonu činnosti nebo vyloučení z registry.
Co hledat u dobrého terapeuta?
Dobrý terapeut neříká: „Já to taky zažil.“ Říká: „Co pro vás to znamená?“
Dobrý terapeut neříká: „Můžeme se setkat na kávě.“ Říká: „Vše, co řeknete, zůstane v této místnosti.“
Dobrý terapeut neříká: „Jste mi sympatický.“ Říká: „Váš proces je důležitý.“
Dobrý terapeut vás nezachraňuje. Vás nechá, abyste se zachránili sami. A to je právě to, co přátelství nedokáže. Přítel vás chce udržet. Terapeut vás chce nechat jít. A to je rozdíl, který může změnit celý váš život.
92 % registrovaných psychoterapeutů v ČR dodržuje Etický kodex. To znamená, že většina lidí, kteří jdou na terapii, má přístup k bezpečnému a etickému prostředí. Ale to neznamená, že všichni jsou stejní. Proto je důležité si na začátku položit otázky: „Jaké jsou vaše etické zásady?“ „Co se stane, když se setkáme mimo?“ „Jak se chováte po ukončení terapie?“
Terapie není o tom, aby vás někdo miloval. Je o tom, abyste se naučili milovat sebe. A to nemůže fungovat, když je terapeut vaším přítelem. Je to jako chtít získat lékaře, který by vám nejen vyřezal nádor, ale také by vás zavolal na výlet do hor. To by nebylo léčení. To by bylo nebezpečí.
Co se stane po ukončení terapie?
Je to jedna z nejčastějších otázek: „Můžu se s terapeutem potkat po terapii?“
Odpověď je jednoduchá: ne. Alespoň ne hned. Většina etických kodexů doporučuje čekat minimálně dva roky po ukončení terapie. A i poté je to riskantní. Proč? Protože terapeutický vztah nezmizí jen proto, že jste přestali chodit na hodiny. Jeho dopady zůstávají. A pokud se začnete setkávat jako přátelé, může se stát, že se vám vrací pocity z terapie - závislost, nejistota, viny, naděje. A to není zdravé.
Terapeut, který vás přijal jako klienta, vás neopustí. I když se nevidíte. Jeho práce je zůstat v roli odborníka, i když už nejste v jeho kanceláři. A to je jeho největší láska k vám - nechat vás být sami, ale neosamělé.
