Kdy vyhledat krizovou pomoc při depresi a úzkosti: Signály a kontakty v ČR

Nejde o to, jestli jsi slabý nebo silný. Jde o to, jestli už to zvládáš sám. Když se cítíš, že každý den je boj o to, aby tě něco nezabilo - ne tělo, ale duši - je čas zavolat. Ne čekat, až to bude horší. Ne čekat, až někdo něco všimne. Krizová pomoc není poslední možnost. Je to první krok, který může zachránit život.

Co je krizová pomoc a kdy ji hledat?

Krizová pomoc není psychoterapie. Není to dlouhodobý proces, kde se sedí každý týden a procházíte minulost. Je to rychlá, intenzivní podpora, která tě zastaví, když padáš. Když už nevíš, jak dýchat, jak spát, jak jíst, jak se dívat na svět. Když myšlenky na sebevraždu přicházejí jako návštěvníci, které nemůžeš vyhodit.

Není potřeba čekat, až se objeví plně vyvinutá deprese nebo panická porucha. Stačí, když se cítíš, že to už nezvládáš. Když ti trvá déle než dva týdny, že se probudíš s pocitem, že život nemá smysl. Když tě něco trápí tak moc, že nechceš mluvit s nikým, ani s nejbližšími. Když začínáš pít více, jíst méně, nebo se úplně uzavřeš. Když slyšíš hlasy, které ostatní neslyší. Když máš pocit, že tě někdo sleduje, nebo že jsi vinen za všechno, co se děje.

To není „jen náladový den“. To je signál, že tělo a mozek už nezvládají. A to je právě ten okamžik, kdy krizová pomoc funguje nejlépe.

Jaké jsou konkrétní signály, že potřebuješ okamžitou pomoc?

Neexistuje žádný seznam, který by ti řekl: „Tady je přesně ten bod.“ Ale jsou tu jasná varovná znamení, která se opakují u těch, kdo už to prošli:

• Neustálý pocit smutku, beznaděje nebo prázdnoty - trvající déle než dva týdny
• Intenzivní úzkost, která tě přinutí k útěku - třeba k úniku z domu, práce, sociálních situací
• Poruchy spánku: buď neumíš spát vůbec, nebo spíš přes noc jako v noci
• Ztráta chuti do jídla nebo přehnané jídlo jako jediná útěcha
• Myšlenky na sebevraždu - i když jen „přemýšlím, co by se stalo, kdybych zmizel“
• Sebepoškozování: řezání, spalování, přílišné kousání - jakýkoliv způsob, jakým tělo zaznamenává, že duše bojuje
• Zneužívání alkoholu, léků, her nebo jiných látek, aby ses „jen trochu uvolnil“
• Halucinace: slyšíš hlasy, které ti říkají, že jsi špatný, nebo vidíš věci, které neexistují
• Pocit, že se ztrácíš - nevíš, kdo jsi, co chceš, proč žiješ

Někdo říká: „To je normální, když ješ do práce a nemáš sílu.“ Ale když to trvá měsíce, když se ti nechce ani vstát z postele, když tě každý den vytahují z postele jen proto, že máš někoho, kdo tě potřebuje - to už není normální. To je krize.

Kde najít krizovou pomoc v České republice?

V ČR je jen čtyři krizová centra pro dospělé, která mají 24/7 provoz. To zní málo, ale jsou tam. A fungují. Bez předchozího objednání. Bez platby. Anonymně.

• Linka první psychické pomoci: 116 123 - voláš kdykoliv, den i noc, svátek i víkend. Je to hlasová linka, ale také má chatovou podporu - úterý až čtvrtek od 13 do 18 hodin, a všechny ostatní dny v týdnu i svátky.
• Krizové centrum RIAPS - tel. 222 586 768, pracuje 24/7 v Praze, ale přijímají i z celé republiky
• Krizová intervence v Brně, Ostravě a Plzni - každé centrum má svůj kontakt, seznam najdeš na narovinu.net/krize

Pokud je situace okamžitě nebezpečná - máš plány na sebevraždu, chceš násilně skončit, nebo jsi v nebezpečí - zavolej 112. To je nouzové číslo. Nečekáš, neřešíš, neváháš. Zavolej.

Co tě čeká, když zavoláš?

Není to jako u lékaře, kde ti někdo zapisuje předpis. Je to rozhovor. Hluboký, klidný, bez soudění. Operátor neřekne: „To je všechno v hlavě.“ Neřekne: „Začni se bavit s přáteli.“ Neřekne: „Měj se.“

Řekne: „Děkuju, že jsi zavolal. Teď jsi nejdeš sám.“

Zmapují, co se děje. Zjistí, jestli jsi v nebezpečí. Zkusí najít, co tě drží u života - i když to je jen ten jeden člověk, kterého máš v telefonu. A pak ti řeknou, co dál. Můžeš dostat návrh na ambulantní terapii. Můžeš dostat přímý kontakt na psychiatra. Můžeš dostat možnost přijít na krizové lůžko - pokud je volné. Některá centra mají i krátkodobý pobyt na 3-5 dní, kde ti někdo připraví jídlo, zkontroluje, že spíš, a bude s tebou mluvit, dokud se nebudeš cítit bezpečně.

Většina lidí, kteří to zkusili, říká: „Nechal jsem se překvapit. Nečekal jsem, že někdo bude mluvit takhle klidně.“

Co se stane, když se nezavoláš?

Nezavoláš - a bude to horší. To je jednoduché. Krize se nevyřeší sama. Pocit, že „to přejde“, je iluze. Zhoršuje se. A pak se začne šířit - do práce, do vztahů, do těla. Někdo se ztratí v alkoholu. Někdo se přestane vzbouzet. Někdo se rozhodne, že nechce být na světě.

Ale i když se nezavoláš, neznamená to, že jsi „ztracený“. Znamená to, že jsi v krizi. A krize je nebezpečná, ale neznamená, že jsi ztracený. Znamená to, že potřebuješ pomoc. A ta existuje.

Co je jiného než krizová pomoc?

Krizová pomoc není náhrada za psychoterapii. Není to náhrada za léky. Je to most. Most, který tě převede z bodu „nemůžu to dál“ do bodu „můžu to zvládnout“. Poté, co se stabilizuješ, je čas začít s dlouhodobou terapií. S léky, pokud je to potřeba. S cvičeními, které ti pomohou zvládat úzkost.

Ale bez toho mostu - bez krizové pomoci - mnozí prostě nespojí ty dva body. Zůstanou v propasti. A tam se někdy ztratí.

Co říkají ti, kdo to prošli?

Na fórech se často píše: „V 3 ráno jsem zavolal na 116 123. Mluvil jsem 47 minut. Nikdo mě nesoudil. Řekl mi: ‚Děkuju, že jsi zavolal.‘ Dnes jsem 6 měsíců bez sebepoškozování.“

Jiný: „Myslel jsem, že jsem jediný, kdo to cítí. Zavolal jsem. Řekli mi: ‚Tys nebyl sám.‘ A v tu chvíli jsem poprvé za poslední dva roky začal plakat.“

A jeden: „Neměl jsem odvahu. Ale když jsem zavolal, nebylo to tak hrozné, jak jsem si to představoval. Bylo to… klidné.“

Co se děje v ČR dnes?

Počet volání na linku 116 123 se od roku 2020 zvýšil o 47 %. Více lidí hledá pomoc. Více mužů. Více lidí z venkova. Více lidí, kteří si už neříkají, že to „je jen náladový den“.

Ministerstvo zdravotnictví plánuje otevřít tři nová krizová centra do roku 2025 - hlavně tam, kde je pomoc nejvíc potřebná: na venkově. Spuštěna je i nová linka pro seniory (800 123 123) a od května 2023 bude fungovat linka pro LGBTQ+ komunitu.

Je to pomalu. Ale je to.

Co můžeš udělat teď?

Pokud jsi v krizi - zavolej. Nečekáš. Neřešíš, jestli je to „dostatečně závažné“. Stačí, že ti to dělá špatně. Stačí, že jsi unavený. Stačí, že se bojíš.

Pokud znáš někoho, kdo se chová jinak - neodvrací se. Zeptej se: „Jak se máš?“ A pak počkej. Neříkej: „Budeš to zvládnout.“ Neříkej: „Všichni to mají.“

Řekni: „Jsem tady. Chci slyšet.“

A pokud nemáš odvahu zavolat - napiš někomu. Napiš někomu, kdo ti důvěřuje. Napiš: „Potřebuji pomoct. Nevím, jak. Ale potřebuji.“

Nejsi sám. A pomůže ti někdo. Stačí, že se ozveš.