Somatické příznaky traumatu: Jak tělově orientované terapie pomáhají v praxi
Stále častěji se lidi obrací k lékařům s bolestmi zad, nevysvětlitelnou únavou, poruchami spánku nebo průjmy, které neustále přetrvávají, i když všechny vyšetření vypadají v pořádku. Často se nejedná o fyzickou chorobu, ale o tělo, které si pamatuje to, co mozek se snaží zapomenout. Somatické příznaky traumatu nejsou jen „náhodné“ symptomy - jsou signálem, že nervový systém je stále v režimu „boj nebo útěk“, i když nebezpečí už dávno skončilo.
Co vlastně znamenají somatické příznaky traumatu?
Somatické příznaky traumatu jsou fyzické reakce, které vznikají, když se psychická bolest „zakotví“ v těle. To není „pouze psychosomatické“ - je to neurobiologický proces. Když se člověk ocitne v extrémním nebezpečí, tělo se připraví na obranu nebo útěk: svaly se napnou, srdce zrychlí, dýchání se zúží, trávení se zastaví. Pokud se tato reakce nemůže dokončit - například když jsi při násilí neschopen utéct nebo bojovat - energie zůstává „zachycená“ v těle. A to se přeměňuje na dlouhodobé fyzické problémy.
Podle studie z Journal of Traumatic Stress (2021) 68 % lidí s PTSD trpí chronickými bolestmi hlavy. 73 % má stálé svalové napětí, 61 % bolesti zad. U žen je častá pánevní bolest - u 42 %. Zácpa, průjem, syndrom dráždivého tračníku se vyskytují u třetiny pacientů. Nespavost a noční můry postihují 85 % a 78 % pacientů. Dokonce 52 % má častější infekce a 23 % vyvíjí autoimunitní onemocnění. Všechno toto není náhoda. Je to důsledek přetrvávajícího přetížení stresových hormonů - kortizolu a adrenalinu - které tělo neumí vypustit.
Proč tradicionální terapie často selhávají?
Když se člověk obrátí na psychologa s bolestmi zad a úzkostí, často se zaměří na to, co si pamatuje. „Co se stalo?“ „Jak jsi se cítil?“ Ale co když si člověk na traumatickou událost nemůže vzpomenout? Co když si pamatuje jen tělesný strach, těžkost v hrudi nebo pocit, že se nemůže nadechnout? Kognitivně-behaviorální terapie (CBT), která je nejčastěji používaná, má úspěšnost jen 40-60 % při léčbě PTSD. Pro mnoho lidí to nestačí. Proč? Protože trauma není jen příběh. Je to tělesný zážitek, který se ukládá v nervovém systému, ne v paměti.
František Horák, český psychoterapeut, říká: „Trauma není v hlavě. Je v těle. A pokud ho nevyřešíš v těle, vrátí se jako bolest, nemoc nebo únavu.“
Co je tělově orientovaná terapie a jak funguje?
Tělově orientované terapie se odlišují tím, že se neptají: „Co se stalo?“, ale: „Co teď cítíš v těle?“ Základní metoda je Somatic Experiencing (SE), vyvinutá Peterem A. Levine, který pozoroval, jak zvířata v přírodě po útoku „vypouštějí“ stres třesem, křičením nebo výdechem. Lidé to neudělají - zadržují energii. SE pomáhá pomalu, bez přetížení, uvolnit tu energii.
Terapie začíná vytvořením bezpečí. Nejde o to, okamžitě „vykopnout“ trauma. Jde o to, zvýšit tzv. „toleranční okno“ - schopnost těla zůstat v klidu i při pocitu nebezpečí. Techniky zahrnují:
- Sledování těla (body scanning): Postupné vědomé přesunování pozornosti z jedné části těla na druhou, abys zjistil, kde cítíš napětí, tep, těžkost.
- Titrace: Malé dávky trauma - ne celý příběh najednou. Například: „Když teď zavřeš oči, co cítíš v hrudi?“ A pak: „Co se změní, když se pomalu nadechneš?“
- Kompletní reakce: Pomocí pohybu nebo hlasu dokončit tu reakci, kterou jsi v době traumatu nemohl vykonat - třeba křik, útěk, odpor.
Na rozdíl od CBT, která se snaží změnit myšlenky, SE se snaží změnit nervový systém. Výsledky jsou přesvědčivé: 65-75 % pacientů s komplexním traumatem projevuje významné zlepšení somatických příznaků po sérii sezení, podle dat z centra Remedia.cz.
Co říkají lidé, kteří to vyzkoušeli?
Na fóru Trauma.cz se 72 % z 345 respondentů ozvalo, že jejich tělesné příznaky výrazně ustoupily během 6 měsíců terapie. Uživatelka „Marie_K“ trpěla syndromem dráždivého tračníku 12 let po sexuálním násilí. Léky, dietní režimy, gastroenterologové - nic nepomohlo. Po 18 měsících Somatic Experiencing se její střevní potíže „úplně vymizely“.
Na Google Reviews má Institut Petera Levine v Praze průměrné hodnocení 4,7 z 5 hvězdiček. Lidé často píší o „citlivém přístupu k tělu“, „nepřiměřené pomalosti, která ale funguje“ a „dlouhodobých výsledcích“.
Ale není to vždy jednoduché. 18 % lidí zažilo počáteční zhoršení - víc bolesti, více úzkosti, více nočních můr. To je normální. Tento proces se jmenuje „pendulace“: tělo se učí přepínat mezi stavem stresu a klidu. Je to jako učení se chodit po rovnovážné tyči - nejprve se kmitáš, pak se stabilizuješ.
Kdo může tuto terapii dělat a kde najít kvalifikovaného terapeuta?
V České republice je tělově orientovaná terapie stále specializovaným oborem. Pouze tři centra jsou akreditovaná pro výuku Somatic Experiencing: Studio Integrity v Praze, Centrum pro léčbu traumatu v Brně a Institut Petera Levine. Kvalifikovaný terapeut musí absolvovat 320-350 hodin školení, které trvá 9-10 měsíců a stojí přes 90 000 Kč.
Podle průzkumu České asociace pro trauma z roku 2023 má certifikaci v tělově orientovaných metodách pouze 28 % z 142 registrovaných trauma terapeutů. To znamená: pokud hledáš terapeuta, nejde jen o to, že je „zkušený“. Musí mít konkrétní školení.
Průměrná cena sezení je 1 850 Kč - přes dvojnásobek běžné psychoterapie. Zdravotní pojišťovny pokrývají jen 12 sezení ročně, a to maximálně 15 000 Kč. To je zanedbatelné. Většina lidí platí z vlastní kapsy.
Co se děje v budoucnosti?
Trh s trauma terapiemi v ČR roste o 12 % ročně. Tělově orientované metody tvoří už 28 % tohoto trhu - oproti 15 % v roce 2018. Národní program zdraví pro rok 2023 zavedl trauma-informed přístup do primární péče. 42 % psychologů v základní péči už používá základní principy, 18 % doporučuje tělově orientovanou terapii.
Novinky přicházejí i s technologiemi. Studio Integrity v Praze testuje biofeedback zařízení Muse, která měří srdeční frekvenci a mozkovou aktivitu během sezení. „Dříve jsme hádali, jestli klient reguluje. Teď to vidíme na obrazovce,“ říká ředitel studia Mgr. Pavol Štěpánek. To může znamenat větší přesnost a větší důvěru v metodu.
Do roku 2027 by měla tělově orientovaná terapie být standardní součástí trauma-informed péče ve 65 % západních zemí, podle Evropského trauma centra. Klíčem bude vzdělávání lékařů a psychologů - ne jen terapeutů.
Co je rizikem?
Není všechno zlaté. Kritici, jako Prof. Tomáš Šolc z AV ČR, upozorňují: pouze 35 % studií o tělově orientovaných metodách splňuje vysoká vědecká kritéria. Je tady riziko „komodifikace“ - rychlé kurzy, „terapeuti“ bez hloubky, kteří „předávají“ techniky bez porozumění neurobiologii. Bessel van der Kolk, autor knihy Tělo pamatuje, varuje: „Povrchní kurzování může poškodit.“
Je také důležité rozlišit: tělově orientovaná terapie není nahrazenka lékům. U lidí s těžkým komplexním traumatem často potřebují kombinaci s farmakoterapií. Některé somatické projevy, jako vysoký krevní tlak nebo srdeční arytmie, vyžadují lékařskou kontrolu.
Co dělat, pokud se cítíš přetížený tělesnými příznaky?
Nejprve nezatěžuj svůj mozek s výčtem „co jsem udělal špatně“. Tělo nevina. Je jen reagovalo na to, co se stalo.
Co můžeš udělat hned teď:
- Pozoruj své tělo. Když se cítíš napjatý, zkus se zeptat: „Kde to cítím? V krku? V břiše? V hrudi?“ Nezkoušej to změnit - jen zaznamenej.
- Dej si pět vteřin, aby se tělo „nadechlo“. Pomalý vdech do břicha, pomalý výdech. Nech ho dělat to, co chce.
- Nech si významnou chvíli. Pokud se tělo chce třást, zatřást hlavou, zavřít oči a zavřít se - nezadržuj to. To není „bláznění“. To je tělo, které se snaží uvolnit.
- Hledej terapeuta s certifikací v Somatic Experiencing nebo podobné tělově orientované metodě. Nejde o „pomoc“, ale o „přesun“ - z reakce na život.
Nejsi jediný. Tělo, které si pamatuje, není poškozené. Je přeživší. A přeživší tělo se může znovu naučit klidu. Pomalu. Bez násilí. S důvěrou.
Můžou somatické příznaky traumatu vypadat jako fyzická nemoc?
Ano, přesně tak. Chronické bolesti zad, syndrom dráždivého tračníku, nevysvětlitelná únavu, nepravidelné srdeční tepy nebo časté infekce mohou být výsledkem traumatu, i když všechny vyšetření vypadají v pořádku. Tělo si pamatuje stres, který nemohl být vyřešen. To se projevuje jako fyzický příznak. Důležité je nezaměňovat příčinu s příznakem - léčba nemoci nevyřeší trauma, ale tělově orientovaná terapie může.
Je tělově orientovaná terapie jen pro lidi, kteří si pamatují trauma?
Ne. Vlastně je často nejúčinnější právě pro lidi, kteří si na traumatickou událost nemohou vzpomenout. Trauma se ukládá v nervovém systému, ne v paměti. Tělově orientovaná terapie pracuje s tělesnými prožíváními - napětím, strachem, třesem - bez nutnosti vyprávět příběh. To je její síla.
Proč tělově orientované terapie stojí tolik?
Protože vyžadují hluboké a dlouhé školení. Terapeut musí absolvovat přes 300 hodin specializovaného vzdělávání, často více než 2 roky, a musí mít osobní terapii i supervizi. Cena sezení odráží nejen čas, ale i významnou kvalifikaci. Navíc je to terapie, která není kompenzována zdravotními pojišťovnami v plné míře - takže se musí platit z vlastní kapsy.
Může tělově orientovaná terapie zhoršit mé příznaky?
V prvních sezeních ano - u 18 % lidí. To se nazývá „pendulace“: tělo se učí přepínat mezi stavem stresu a klidu. To může způsobit dočasné zhoršení - více bolesti, více úzkosti. To není selhání, ale součást procesu. Dobrý terapeut to ví a nechává tělo jít pomalu. Pokud se ti příznaky zhoršují trvale nebo se cítíš ohrožen, je třeba přemýšlet o jiném přístupu nebo kombinaci s farmakoterapií.
Je tělově orientovaná terapie pro děti?
Ano, a je to jedna z největších oblastí rozvoje. Děti s chronickým traumatem často nemohou slovy popsat, co cítí. Ale jejich tělo mluví: třes, neklid, odmítání kontaktu, bolesti břicha. Existují specifické přístupy pro děti - hra, pohyb, píseň, dotek - které jim pomáhají uvolnit zachycenou energii bez slov. Práce V. Štěpánka z Masarykovy univerzity (2022) ukazuje, že tyto metody jsou pro děti často efektivnější než slovní terapie.
Napsat komentář