Online párová a rodinná terapie už není novinka - je to praktická a efektivní alternativa k osobním sezením, která se v Česku stabilně rozšiřuje. Více než 350 000 online sezení, která byla analyzována v rámci projektu Hedepy, ukazují: terapie na dálku není horší. Je prostě jiná. A práce s párem nebo rodinou na dálku je ještě náročnější než individuální terapie. Když se do místnosti vejde několik lidí, každý s vlastní historií, emocemi a pohledem na vztah, terapeut musí být jako kapitán lodi - vede, udržuje rovnováhu a zároveň neztrácí z očí, kdo se vůbec snaží plavat spolu.
Co se vlastně děje v online párové terapii?
Párová terapie se nezaměřuje na to, kdo má pravdu. Zaměřuje se na vztah. Na to, jak dva lidé spolu komunikují, když se něco zlobí, když se necítí slyšení, když se jeden z nich uzavře a druhý se snaží vytrhnout z ticha. Online prostředí to zkomplikuje. Nevidíte, jak partner zatlačí na stůl, když se rozzlobí. Nevidíte, jak se partnerka zatváří, když řekne něco, co jí způsobilo bolest. Ale to neznamená, že se nic neděje. Naopak - často se v online prostředí objeví věci, které v osobním setkání zůstaly skryté. Když jsou lidé doma, v prostředí, které znají, mohou být otevřenější. Nebo naopak - mohou se schovávat za obrazovkou.
Terapeut v online párové terapii musí být nejen pozorovatel, ale i aktivní vytvářeč bezpečí. Musí vědět, kdy zastavit, kdy podpořit, kdy přesunout pozornost z jednoho partnera na druhého. A to vše bez toho, aby mohl vstát a přejít z jedné křesla na druhé. Všechno se děje přes kameru, mikrofon a někdy i přes technické přerušení. Některé páry se při prvním sezení snaží sedět vedle sebe, jen aby měly pocit, že jsou spolu. Jiní se rozdělí do různých místností v domě - a to je v pořádku. Důležité je, aby oba byli přítomní - ne jen tělem, ale i myslí.
Proč 90 minut? A proč je to důležité?
Individuální terapie trvá obvykle 50 minut. Párová a rodinná terapie na dálku - 90. Proč? Protože když je v místnosti více lidí, potřebujete čas. Čas na to, aby se každý vyjádřil. Čas na to, aby se emocionální vlna neztratila v přerušení. Čas na to, aby terapeut nejen slyšel slova, ale cítil napětí mezi nimi. Když jeden partner začne mluvit o tom, jak se cítí opuštěný, a druhý se chystá odpovědět, ale přeruší ho technický problém - to může zničit celou náladu. Proto se sezení prodlužují. A proto se většina terapeutů v Česku, jako Vladimír Marček nebo Eva Matulová, rozhoduje pro 90 minut. To je minimum, abyste měli šanci skutečně něco změnit.
Ceny se pohybují od 1300 Kč za 45 minut (u některých terapeutů) až po 1500-2000 Kč za 90 minut. To není levné. Ale když si představíte, že za tuto částku dostanete 90 minut kvalitního prostoru, kde se můžete konečně vyjádřit - bez toho, aby vás někdo přerušil nebo zavřel - je to investice do toho, co máte nejdůležitější: vašeho vztahu.
Technika není jen záležitost připojení
Zaměříme se na platformy: Zoom, Google Meet, Skype. Jsou to nástroje, ale nejsou to řešení. V online párové terapii je technika jako pozadí - pokud je špatná, celý příběh selhává. Když se video zastaví, když se hlas rozpadne, když jeden z partnerů má problém s mikrofonem - to všechno přerušuje tok emocí. A emocionální tok je v párové terapii všechno.
Terapeuti, kteří se na to specializují, před sezením vždy zkontrolují techniku. Dají klientům pokyny: „Připojte se z místa, kde je tiše. Použijte sluchátka. Ujistěte se, že kamera je na úrovni očí.“ Někteří terapeuti dokonce pošlou krátký návod, jak nastavit osvětlení - protože když jste ve tmě, nevidíte výraz tváře. A výraz tváře je v online prostředí většinou jediným způsobem, jak poznat, jestli někdo říká pravdu, nebo se jen snaží být v pořádku.
Co se děje, když jeden partner nechce pokračovat?
Jedna z nejtěžších situací v párové terapii není to, že se partneři do sebe šťourají. Je to to, že jeden z nich už nechce být tam. A to se stává. Často. A v online prostředí je to ještě složitější. Když je terapeut v Praze a klient v Ostravě, nemůže přijít a zkontrolovat, jestli je všechno v pořádku. Nemůže vidět, jestli partner nebyl násilně vytlačen z místnosti. Nemůže slyšet, jestli se někdo snaží zavřít dveře, když se sezení koná.
Terapeuti, kteří pracují s páry online, musí být vybaveni nejen terapeutickými nástroji, ale i etickým kompasem. Co dělat, když jeden partner řekne: „Už to nechci“? Co dělat, když se objeví náznaky domácího násilí? Co dělat, když jeden z partnerů nechce, aby se sezení zaznamenávalo? To všechno je součástí profesionálního vzdělávání. Institut párové terapie INPAT a kurz od Mgr. Petra Doležala, PhD., se na to zaměřují. A Samuel Schürer v jeho 30 hodinovém kurzu učí, jak reflektovat tyto situace - ne jako problémy, ale jako příležitosti k hlubšímu porozumění.
Proč rodinná terapie na dálku funguje i s dětmi?
Nejde jen o páry. Rodinná terapie na dálku funguje i s více generacemi. S rodiči a dětmi, s dědou a babičkou, který se připojí z domova v Jihlavě. Děti se v online prostředí často cítí bezpečněji. Nejsou v „terapeutické místnosti“ - jsou ve své pohodlné suknici, s oblíbeným hračkou vedle. A to jim dává hlas. Některé děti, které v osobní terapii mlčely, online začnou mluvit. Ne proto, že je to lehčí. Ale proto, že je to jiné. A někdy jiné je to, co potřebují.
Terapeut v rodinné terapii neřeší jen konflikt mezi rodiči a dítětem. Řeší celý systém. Kdo se koho ovlivňuje? Kdo se snaží udržet klid? Kdo je „zodpovědný“ za všechno? A kdo se v tom všem ztratil? Online prostředí umožňuje vidět tyto dynamiky jasněji - protože každý sedí ve svém prostředí, a to vám ukazuje, jaký je jeho svět.
Co se stane, když se terapie zastaví?
Není pravda, že online párová terapie je jen „přechodný“ krok. Mnoho párů, kteří začali online, přešlo na osobní sezení. Ale mnoho jich zůstalo online - a to i po letech. Proč? Protože jim to funguje. Nejsou všichni připraveni jet do Prahy nebo Brna. Nejsou všichni schopni nechat děti s babičkou. Některé páry žijí v různých městech - a online terapie jim umožňuje být spolu, i když nejsou fyzicky vedle sebe.
Největší výhoda? Flexibilita. Nemusíte čekat tři týdny na volné místo. Nemusíte se bát, že vás někdo uvidí v terapeutické místnosti. Nemusíte mít auto. A když se sezení koná v 20 hodin, můžete si ho přizpůsobit - i když jste se vrátili z práce a jste unavení. Víte, že se to stane. A že budete mít prostor.
Kdo by měl začít s online párovou terapií?
Není to jen pro ty, kteří se „rozejdou“. Je to pro každého, kdo:
- se cítí, že s partnerem už nekomunikujete - jen se „zdržujete“
- často se hádáte o stejných věcech, i když víte, že to nemá smysl
- se cítíte opuštění, i když váš partner je fyzicky přítomen
- chcete zachránit vztah, ale nevíte, jak začít
- chcete se rozejít důstojně - ale nechcete, aby to bylo plné křiku a obvinění
Podmínka je jediná: oba partneři musí být ochotni na vztahu pracovat. Ne nutně spolu. Ale aspoň s tím, že se něco může změnit.
Co se děje v Česku dnes - a kam směřujeme?
V roce 2025 je online párová a rodinná terapie v Česku už nejen možností - je to část profesionální praxe. Institut INPAT nabízí specializační workshopy pro terapeuty. Hedepy vytvořil první ucelený kurz, založený na 350 000 sezeních. Masarykova univerzita a Centrum pro výzkum psychoterapie výzkumem prokazují, že online terapie může být stejně účinná jako osobní - pokud je provedena správně.
Největší výzva? Naučit terapeuty, jak vést dynamiku více lidí na dálku. Jak zastavit konflikt, když se jeden z partnerů zavře. Jak zachytit tichou bolest, která nezní, ale je tam. Jak vést rozhovor, když kamera přeruší pohled. To není jen dovednost - je to umění. A to umění se v Česku učí. Postupně. Důkladně. A s respektem k tomu, co se děje za obrazovkou.
