Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je jednou z nejefektivnějších metod, jak pomoci lidem s poruchou autistického spektra (PAS) zvládat úzkost. Nejde o obyčejnou terapii - je to přesně přizpůsobený proces, který bere v úvahu, jak lidé s autismem vnímají svět, zpracovávají emoce a komunikují. Pokud máte nebo máte blízkou osobu s PAS, která trpí úzkostí, je důležité vědět, že tato terapie funguje - ale jen pokud je správně upravena.
Proč je úzkost u lidí s PAS tak častá?
Úzkost není jen „přílohou“ autismu - je to jedna z nejčastějších komorbidit. Zhruba 40 až 80 % lidí s PAS zažívá významnou úzkost, často ve formě sociální fobie, generalizované úzkostné poruchy nebo obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD). Proč? Protože svět je pro ně neustále přetížený. Nečekané změny, nejasné sociální pravidla, příliš hlasitý prostředí, nebo i jen nejistota, co si někdo myslí - to všechno může vyvolat silnou fyzickou i emocionální reakci.
U neurotypických lidí se úzkost často řeší tím, že se „přemýšlí“ o situaci. Lidé s PAS často nemají přirozenou schopnost rozpoznat, co vlastně cítí. To se jmenuje alexithymie - potíže s identifikací a popisováním vlastních emocí. Když se někdo ptá: „Co se ti děje?“, může být odpověď: „Nevím. Jen se mi chce z toho dostat.“ KBT pomáhá přesně tady - vytváří jasný, konkrétní nástroj, jak tyto pocity poznat a zvládnout.
Jak se liší KBT pro PAS od běžné KBT?
Standardní KBT funguje dobře u lidí, kteří snadno mluví o svých myšlenkách, analyzují své emoce a přijímají abstraktní koncepty. Lidé s PAS to často nemají. Proto se terapie upravuje - a to nejen drobně, ale zásadně.
- Vizualizace je klíčová: Místo slovních vysvětlení se používají obrázky, časové osy, schemata nebo i jednoduché ikony. Například místo „zkontroluj si své katastrofické myšlenky“ se použije obrázek s třemi kroky: „Co se bojím?“, „Co se pravděpodobně stane?“, „Co by se mohlo stát jinak?“
- Struktura a předvídatelnost: Každé sezení má stejný formát. Začíná se vždy stejně - přehledem minulého týdne, pak cvičením, pak domácím úkolem. Tato stabilita snižuje úzkost samotného procesu terapie.
- Konkrétní cíle, ne abstrakce: Místo „zlepšit sebevědomí“ se pracuje na konkrétní situaci: „Jak se chci chovat, když mi šéf řekne, že potřebuje výsledky do pátku?“
- Přizpůsobené relaxační techniky: Dýchací cvičení nebo progresivní svalová relaxace mohou být pro někoho s PAS příliš obtížné - kvůli senzorické citlivosti. Místo toho se používají techniky jako těžká plátna, vibrační polštáře, nebo jednoduché pohyby jako stisknutí míčku.
Terapie se nezaměřuje na minulost. Neptá se: „Odkud to máš?“ Ale: „Co se stane, když to znovu zažiješ? A jak to můžeš jinak zvládnout?“
Kdo může KBT pro PAS využít?
Ne každý člověk s PAS je vhodným kandidátem. Úspěch závisí na třech věcech:
- Motivace: Musí chtít změnu. Nejde o to, aby rodiče nebo učitelé něco „vyžadovali“. Pokud klient nechce přestat unikat z sociálních situací, terapie nebude fungovat.
- Kognitivní schopnosti: KBT vyžaduje schopnost myslet o myšlenkách - což je pro některé s PAS a intelektovým postižením nemožné. Terapie je nejúčinnější u adolescentů a dospělých s PAS, kteří mají normální nebo vysokou inteligenci.
- Schopnost komunikace: Nemusí být perfektní, ale musí být schopen nějak vyjádřit, co cítí - i jen pomocí obrázků nebo písemně.
Pro děti s PAS je terapie možná, ale vyžaduje aktivní zapojení rodičů. Rodiče se učí, jak podporovat cvičení doma, jak reagovat na paniku, jak vytvářet vizuální návody. Bez toho terapie nezazní.
Co se dělá ve skutečném sezení?
Představte si sezení s terapeutem, který neříká: „Zkus se uvolnit.“ Ale místo toho ukazuje na obrázek: „Tady je tvoje myšlenka: ‘Všichni se na mě smějí.’ Tady je skutečnost: ‘Tři lidé se dívají na obrazovku, dva se baví, jeden se dívá na hodinky.’ Co je pravděpodobnější?“
První fáze je vždy identifikace. Co tě přesně vyvolává úzkost? Kdy? Kde? Co se předtím dělo? To se zapisuje do „triggerního deníku“ - ale ne slovy, ale obrázky nebo emoji.
Druhá fáze je výzva. Nepřijde se na to, že se někdo „vyzve“ do situace, která ho děsí. To by bylo nebezpečné. Místo toho se postupuje pomalu. Například:
- Podívat se na fotku lidi, kteří mluví v kavárně.
- Poslechnout nahrávku hovoru v kavárně.
- Stát u kavárny 5 minut.
- Ujít do kavárny a sednout si u stolu - bez objednávky.
- Objednat si kávu.
Každý krok se opakuje, dokud se nezmenší úzkost. A když se objeví panika, terapeut neříká: „Nevadí, to je normální.“ Ale: „Co se právě stalo? Co jsi cítil v těle? Co jsi si myslel? Co bylo skutečné?“
Co se stane po 10-20 sezeních?
Terapie trvá obvykle 10 až 20 sezení, jednou týdně. Po ní lidé nejsou „vyléčení“ - ale mají nástroje. Ví, co se děje, když se cítí špatně. Ví, jak se uklidnit. Ví, jak přepsat katastrofickou myšlenku. Ví, že ne každá emoce je pravda.
Pravděpodobně se stále budou cítit přetížení v hromadném prostředí. Ale už nebudou utíkat. Už nebudou věřit, že „všichni je nesnášejí“. Už nebudou vyloučení z práce, školy, nebo přátelství, protože se naučili, jak se s tím vypořádat.
Podle studií z roku 2025 je KBT efektivní u 70 % lidí s PAS, kteří mají úzkost a dostatečné kognitivní schopnosti. Výsledky se projevují nejen v terapii - ale i v domě, na pracovišti, v škole.
Jaké jsou limity?
KBT není zázrak. A není vhodná pro všechny.
- Nepomůže, pokud není motivace: Pokud klient nechce změnit chování, terapie je jen „představa“.
- Nepomůže u intelektového postižení: Pokud člověk nemůže porozumět příčině a následku, nemůže použít kognitivní techniky.
- Nepomůže, pokud není terapeut specializovaný: Mnoho terapeutů má „obecné“ školení v KBT, ale neví, jak přizpůsobit vizualizaci, strukturu nebo relaxaci pro PAS. To je problém - a v ČR je to běžné.
- Nepomůže, pokud je úzkost jen jedním projevem: Pokud je člověk závislý, má těžkou deprese nebo komplexní poruchu osobnosti, KBT sama o sobě nestačí. Potřebuje doplnění jinými přístupy.
Největší výzva je, že mnoho lidí s PAS a OCD - což je častá kombinace - vůbec neobdrží terapii. I když je KBT pro OCD výborně prokázaná, v praxi se tato terapie u lidí s PAS prakticky nevykonává. To je tragédie - protože výsledky mohou být zásadní.
Co se děje v České republice?
Podle odhadů má v ČR 100 000 až 200 000 lidí PAS. Většina z nich trpí úzkostí. Ale jen malá část dostává přizpůsobenou KBT. Většina terapeutů nemá školení pro neurodiverzní klienty. Výzva je jasná: potřebujeme více terapeutů, kteří znají autismus - ne jen psychologii.
Naštěstí se něco děje. V roce 2023 se začaly objevovat kurzy pro terapeuty, kteří chtějí pracovat s PAS. Na webech jako kbt-belohlavkova.cz se objevují materiály, které vysvětlují, jak přizpůsobit terapii. Výzkumy se zvyšují. A někteří terapeuti začínají kombinovat KBT s Acceptance and Commitment Therapy (ACT), která lépe respektuje přirozené chování lidí s autismem - než se snaží „napravit“ jeho způsob myšlení.
Co můžete udělat teď?
Nečekáte na doktora? Nečekáte na základní školu, aby se něco změnilo? Můžete začít dnes.
- Učte se o PAS: Přečtěte si, jak lidé s autismem vnímají svět. Ne jen o chování - ale o emocích, smyslech, strachu.
- Používejte vizuální pomůcky: Vytvořte si jednoduchý deník s obrázky: „Když se cítím úzký, děje se to…“
- Přizpůsobte komunikaci: Místo „Co se ti děje?“ řekněte: „Vidím, že se ti zdá, že se všechno zhroutí. Co je ten nejhorší scénář?“
- Hledejte terapeuty s konkrétním školením: Zeptejte se: „Máte zkušenosti s prací s lidmi s PAS? Jak upravujete KBT pro neurodiverzní klienty?“
KBT není zázrak. Ale je jedna z mála věcí, které skutečně fungují - když je provedena správně. A pro mnoho lidí s PAS je to první nástroj, který jim dává kontrolu nad svým životem - a nejen přežívání, ale skutečný život.
