Jak zpomalit a stabilizovat terapii, když se rozjede příliš rychle

Stalo se vám, že po několika sezeních pocítíte zvýšenou úzkost, nespavost nebo dokonce fyzické nevolnosti? Možná se vaše terapie rozjela příliš rychle a váš organismus ještě nestíhá zpracovat nové podněty. V tomhle článku vám ukážu konkrétní kroky, jak proces zpomalit, udržet stabilitu a předejít dalším komplikacím.

Jak poznat, že terapie běží příliš rychle

Nejprve je potřeba rozpoznat varovné signály. Výzkum INPSY FSS MU centra pro výzkum psychoterapie (2022) uvádí, že 68 % klientů v takové situaci hlásí zvýšenou úzkost mezi sezeními, 42 % trpí nočními můrami a 29 % cítí fyzickou nevolnost při příchodu na terapii. Biomarkery, jako je srdeční frekvence nad 100 tepů/min nebo krevní tlak nad 140/90 mmHg, také signalizují přetížení.

Dalším klíčovým ukazatelem je narušení window of tolerance psychologického stavu, kdy je klient schopen zpracovávat emoce bez přetížení. Pokud se klient cítí „ztracený“, nedokáže soustředit na denní úkoly (55 % případů) nebo má časté výkyvy nálad, je čas na zásah.

Proč dochází k příliš rychlému tempu?

Rychlé tempo často pramení z nevyvážené terapeutické aliance důvěry a bezpečnosti mezi terapeutem a klientem. Pokud terapeut nedodrží individuální rychlost klienta, může dojít k předčasnému konfrontování s traumatem. Studie Národní ústav duševního zdraví české státní instituce (2023) ukazuje, že u klientů, kde není dostatečná aliance, se výskyt negativních zkušeností zvyšuje až na 23 %.

Ekonomický tlak na zkrácenou terapii také hraje roli. Jak varoval Irvin D. Yalom (2023), kratší a povrchní sezení mohou přinést rychlé úlevy, ale často nezvládnou hlubší biologické příčiny problému. To vede k „přetížení“ a nutnosti terapii později znovu navazovat.

Jak měřit klientovu toleranci a sledovat tempo

Pravidelná evaluace je nezbytná. Jedním z nejpoužívanějších nástrojů je Session Rating Scale (SRS) krátký dotazník hodnotící kvalitu a tempo sezení. Doporučuje se aplikovat každých 3‑5 sezení. Další měřítka zahrnují sledování vitálních znaků (tep, dech, tlak) a sebehodnocení úrovně stresu.

Výsledky by měly být sdíleny otevřeně - pokud se klient cítí nepohodlně, má právo požadovat změnu tempa (zákon č. 435/2004 Sb.). Transparentní komunikace pomáhá udržet alianci a snižovat riziko předčasného ukončení terapie o 35 % (INPSY, 2022).

Techniky pro zpomalení a stabilizaci procesu

Existuje řada praktických metod, které terapeut může nasadit okamžitě:

• 4‑7‑8 dýchání - 4 s nádech, 7 s zadržení, 8 s výdech. Snižuje srdeční frekvenci až o 18 tepů/min během 5 minut.
• Grounding - technika zaměřená na tělesné vnímání (např. „šlapání bosých nohou na zem“), která okamžitě vrací klienta do bezpečné „zóny“.
• Barevné karty - klient si během sezení může přiložit červenou (stop), žlutou (zpomalit) nebo zelenou (pokračovat) kartu. Pomáhá udržet kontrolu nad tempem v reálném čase.
• Časové okno - maximální práce na konkrétním citlivém tématu omezená na 15 minut na sezení, zbytek věnován stabilizačním cvičením.
• Krokování - postupné přibližování se k traumatickému obsahu po malých úsecích, např. 5‑minutové úseky, mezi nimi 10 minut reflexe.

Tyto techniky lze kombinovat s vytvořením „bezpečné zóny“ v terapeutickém prostoru. Například křeslo s měkkými polštáři, tlumené světlo a možnost kdykoli říct „potřebuji pauzu“.

Jak přizpůsobit tempo podle terapeutického přístupu

Jak vidíte, každá metoda má jiné rizikové profily. Například u CBT je vhodné zpomalit skrze strukturované sebehodnocení a menší „home work“ úkoly. U tělesně orientované terapie se zaměřte na grounding a somatické techniky, které okamžitě snižují fyzické napětí.

Komunikační tipy pro klienta i terapeuta

Klient by měl mít prostor vyjádřit, že se cítí přetížený, aniž by se bál odsouzení. Jednoduchá věta jako „Potřebuji dnes jen klid“ může přinést okamžitou změnu tempa. Terapeut by měl pravidelně zjišťovat, jak se klient cítí, a být připraven přizpůsobit plán.

Podle Prof. PhDr. Zdeněk Vybíral (2023) je klíčové měřit toleranci každých 3-5 sezení a nastavit konkrétní „tempo smlouvu“ - například maximální 2‑3 témata týdně nebo povinnost použít barevné karty.

Check‑list - co udělat, když se terapie rozjede příliš rychle

1. Identifikujte fyzické a psychické symptomy (úzkost, nespavost, zvýšený tep).
2. Ověřte výsledek SRS a další měřítka (toleranční okno).
3. Proberte s terapeutem potřebu zpomalení - použijte konkrétní fráze.
4. Nasazení technik: 4‑7‑8 dýchání, grounding, barevné karty.
5. Upravte strukturu sezení (členění na 15‑minutové bloky).
6. Pravidelně sledujte vitální znaky a psychické stav během následujících sezení.
7. Vyhodnoťte po 4‑6 týdnech, zda se symptomy zlepšily, a upravte plán dále.

Dodržení tohoto postupu vám pomůže přenést kontrolu zpět do rukou a vytvořit stabilnější terapeutický proces.

Co dál? Další kroky a zdroje

Pokud jste v situaci, kdy se terapie rozjíždí rychle, zkuste co nejdříve provést výše uvedený check‑list. V případě, že se po několika týdnech situace nezlepší, zvažte konzultaci s jiným odborníkem nebo specialistou na trauma‑fokusované terapie. Další užitečné zdroje:

• Publikace Jak zpomalit terapeutický proces bez ztráty cíle (Univerzita Karlova, 2023).
• Online kurz Ministerstva zdravotnictví - “Rozpoznávání signálů přetížení klienta”.
• Webinář “Stabilizace tempa terapie” od České lékařské komory (2024).

Nezapomeňte, že máte právo požadovat změnu tempa kdykoli. Dobrý terapeut to pochopí a přizpůsobí se vašim potřebám.

• příliš rychlé tempo terapie
• zpomalení terapie
• terapeutické přetížení
• stabilizace procesu
• terapeutická aliance

Napsal Gabrielle Mitchell

Jsem psycholožka a publicistka, která píše o psychoterapii a duševní odolnosti. V praxi se věnuji poradenství pro dospělé a supervizi začínajících terapeutů. Ve svých textech propojuji výzkum, terapeutickou zkušenost a srozumitelný jazyk.