Transference-Focused Psychotherapy (TFP) pro hraniční poruchu osobnosti: Jak funguje a proč je efektivní

Transference-Focused Psychotherapy (TFP) pro hraniční poruchu osobnosti: Jak funguje a proč je efektivní

Transference-Focused Psychotherapy (TFP) je jedna z mála psychoterapeutických metod, které mají pevně dokázanou účinnost při léčbě hraniční poruchy osobnosti (HPO). Nejde o obecnou poradenskou techniku, ale o strukturovaný, manuálový a vědecky ověřený přístup, který se zaměřuje na to, jak pacient vnímá a reaguje na terapeuta - a jak toto vnímání odráží jeho hluboké, často traumatičtě zakořeněné vztahové vzorce.

Co je přenos a proč je důležitý?

Přenos není jen „přenášení“ emocí z minulosti do současnosti. Je to konkrétní, opakující se vzorec, kdy pacient začne vnímat terapeuta jako někoho, kdo ho zranil v dětství - třeba jako rodiče, který ho zanedbával, nebo jako útiskového dospělého, který ho kontroloval. Tento vzorec se objevuje v každé schůzce. A právě tady TFP začíná.

Na rozdíl od jiných metod, které se snaží „vysvětlit“ minulost, TFP pracuje s tím, co se právě teď děje v místnosti. Když pacient řekne: „Vy jste stejný jako můj otec, vždycky se mi vyhýbáte, když potřebuju podporu“, terapeut neříká: „To je zajímavé, co ti říkal otec?“. Místo toho říká: „Když to říkáš, co cítíš? Co se děje mezi námi právě teď?“

Je to jako sledovat zrcadlo, které se vždycky odráží stejně - a pak pomoci pacientovi vidět, že zrcadlo je jen zrcadlo. A že on sám ho může otočit.

Co se děje během TFP?

TFP není volná hovorová terapie. Je to dvakrát týdně, 50 minutová schůzka, která má jasnou strukturu. Každá schůzka začíná léčebnou smlouvou - co se má dít, co se nemá dít. Například: „Nemůžeme se bavit o sebepoškozování, dokud nezjistíme, co se děje v našem vztahu.“

Terapeut není pasivní posluchač. Je aktivní. Připomíná, když se pacient začne „vypnout“. Zaznamenává, když se změní hlas, když se náhle zlobí, nebo když se najednou „zamiluje“. A pak to přímo říká: „Poznávám ten pocit. Když jsi řekl, že mě máš rád, cítil jsem, že se to změnilo. Co se právě stalo?“

Právě tady dochází k změně. Když pacient začne vnímat, že jeho pocity o terapeutovi nejsou jen „pravda“, ale „přenos“ - tedy výsledek jeho vnitřních konfliktů - začíná mít možnost přemýšlet o sobě jinak.

Co TFP dělá, co jiné metody ne?

Porovnejme to s DBT (Dialectical Behavior Therapy), která je v Česku známější. DBT učí, jak se udržet při životě: jak zvládnout emoční výbuchy, jak se nezabít, jak se neodmítnout. Je to jako naučit se plavat, když tě vlny hýbají.

TFP je jako naučit se, proč tě vlny hýbají. Zkoumá, proč se pacient vždycky cítí opuštěn, když někdo potřebuje čas. Proč se mu vždycky zdá, že ho někdo zneužívá. Proč si myslí, že „pokud jsem dobrý, budu mít někoho“ - a pak se zlobí, když ho někdo nechce.

Studie z roku 2019 (Levy et al.) ukázala, že pouze TFP dokázala změnit to, jak lidé s HPO přemýšlejí o sobě ve vztazích. Zatímco DBT zlepšila chování, TFP změnila vnitřní příběh - jak se pacient vidí, jak vidí druhé, jak vidí vztahy mezi nimi.

V terapeutické místnosti se v zrcadle odrazují dvě protichodné vnitřní osobnosti pacienta, terapeut ukazuje na zrcadlo jako na klíč k poznání.

Co je „rozštěpení“ a jak TFP pomáhá s tím?

Podle Otto Kernberga, který TFP vyvinul, lidé s HPO mají vnitřní „rozštěpení“. Nejsou „dobří“ nebo „špatní“. Jsou oba najednou - a tyto části se neumí spojit.

Představ si, že máš v hlavě dvě osoby: jedna je „já, který je všechno dobrý a milovaný“, druhá je „já, který je zlý, zanedbaný, nevážený“. Když se někdo chová „dobře“, aktivuje se první část. Když se někdo chová „špatně“ - aktivuje se druhá. A tyto části se nekomunikují. To je rozštěpení.

TFP pomáhá spojit tyto části. Když pacient řekne: „Vy jste mě vždycky zklamali“, terapeut odpoví: „A když jsem ti řekl, že to nechápu, co jsi cítil? Bylo to, jako bys měl v hlavě dvě osoby - jednu, která říká: ‘On mě miluje’, a druhou: ‘On mě zneužívá’?“

Postupně pacient začíná vidět: „Aha. Když jsem se cítil zanedbán, nebylo to proto, že jsem špatný. Bylo to proto, že já se cítil špatně - a přehodnotil jsem to na něj.“

Kdo může TFP dělat?

TFP není pro každého terapeuta. Vyžaduje hluboké znalosti psychoanalytické teorie, konkrétně teorie objektních vztahů. Terapeut musí být schopen rozpoznat přenos, zadržet se, nezakročit, a zároveň říct přesně to, co se děje - bez toho, aby se „vložil“ do příběhu.

V České republice je k dispozici pouze 12 certifikovaných TFP terapeutů (data z roku 2023). Dalších 25 je v různých fázích školení. Školení trvá minimálně dva roky a zahrnuje supervizi nad skutečnými případy. Česká společnost pro psychoterapii a analytickou psychologii (CSPAP) organizuje školení s mezinárodními experty, jako jsou Sergio Dazzi a Nel Draijer.

Pro terapeuty je to náročné. Pro pacienty je to drahé. A proto je TFP stále dostupná jen na několika specializovaných pracovištích, jako je Klinika pro poruchy osobnosti na 1. LF UK a VFN v Praze.

Co říkají pacienti?

Někteří pacienti popisují první fáze TFP jako „emocionální bouři“. Když začneš vidět, jak se tvoje vztahy opakují, když začneš vidět, jak si vytváříš bolest - to může být šokující.

Jedna žena, která prošla TFP v Praze, řekla: „První tři měsíce jsem cítila, že mě terapeut nenávidí. Pak jsem si uvědomila, že to nebyla ona. Bylo to já. Já jsem si vždycky myslela, že když někdo ví, jak jsem špatná, tak mě opustí. A tak jsem ho vždycky zahnala.“

Takto se mění život. Ne tím, že se „naučíš“ nové dovednosti. Ale tím, že se poznáš.

Pacient stojí na břehu moře tvořené kříkem minulosti, za ním vzniká most z propojených emocí, který ho vede k útěchu.

Je TFP dostupná v Česku?

Ano, ale omezeně. V roce 2023 byl spuštěn projekt „TFP pro Česko“, který má za cíl do roku 2026 zvýšit počet certifikovaných terapeutů na 30. Zdravotní pojišťovny začínají TFP hrazení zařazovat, ale pouze v rámci komplexní léčby na specializovaných klinikách.

Podle průzkumu České lékařské komory z roku 2022 už 37 % specializovaných psychoterapeutických center v ČR nabízí TFP - o 15 % více než v roce 2018. Zájem roste. Nejen od terapeutů, ale i od pacientů, kteří už vyzkoušeli DBT, kognitivní terapii, nebo jen „běžnou“ psychoterapii - a zjistili, že to nestačí.

Co říkají vědci?

Mezinárodní studie, která se koná od roku 2021, sleduje 300 pacientů s HPO, kteří prošli TFP, DBT nebo jinou terapií. Výsledky by měly být známé v roce 2024. Pokud se potvrdí, že TFP je efektivnější než DBT v dlouhodobé změně identity a vztahů, může se stát zlatým standardem pro léčbu HPO.

Prof. Otto Kernberg říká: „Změna není v tom, že se naučíš zvládat emoce. Změna je v tom, že se naučíš, že tyto emoce nejsou pravdou - jsou jen zbytkem minulosti.“

Je TFP pro tebe?

TFP není řešení pro každého. Je to pro ty, kteří:

  • Už vyzkoušeli jiné terapie a stále cítí, že „nic se nezměnilo“
  • Často se cítí „rozštěpení“ - někdy se cítíš jako „dobrý“, jindy jako „zločinec“
  • Máš opakující se vztahové vzorce: „Vždycky mě opustí, když potřebuju“ nebo „Vždycky mě zneužijí“
  • Jsi připravený/a zůstat v terapii 1-3 roky, dvakrát týdně
  • Máš přístup k terapeutovi s certifikací TFP

Je to náročné. Ale pro některé lidi je to jediná cesta, která opravdu změní život.

Napsal Gabrielle Mitchell

Jsem psycholožka a publicistka, která píše o psychoterapii a duševní odolnosti. V praxi se věnuji poradenství pro dospělé a supervizi začínajících terapeutů. Ve svých textech propojuji výzkum, terapeutickou zkušenost a srozumitelný jazyk.